Bibličtí proroci, kde se vzali?.

--NEZNÁMÉ CIVILIZACE, PODLE BIBLE? --PÍSMO SVATÉ -- BIBLE-- VZNIK SVĚTA --  BIBLIČTÍ PROROCI -- MOJŠÍŠ -- ELIÁŠ --RITUÁL POMAZÁNÍ, VYVOLENÉHO BOHEM -- JEŽÍŠ -- 

Na stránkách - Vyspělé civilizace, ztracené v čase - se pozastavujeme, nad úrovní a vyspělostí našich předků. Snažíme se v různých článcích, tuto dávnou dobu přiblížit. Ptáme se a nutíme k zamyšlení naše čtenáře, jak je možné, že se naše historie zastavila. Jak to, že v 21 století s technologií s kterou člověk disponuje, my stále stojíme na místě? Svět vznikl, tehdy a tehdy a člověk se evolučně vyvinul tak a tak. Tečka. Nespočet důkazů, ani vyspělá technologie, která dokáže přesně určit dataci různých artefaktů, nám stále nestačí. Proč? Archeologové, mohou zveřejnit pouhé střípky své práce. A tak jsme nastaveni k naprosté důvěře v mýtus, (vzniku světa ) který snad někdy před 100 lety se mohl zdát aktuální. Za poslední století se nic nezměnilo, tím nás chtějí přesvědčit, že jejich teorie je správná a neměnná. Jenže, to je nelogické a nesmysl. Připomeňme si dobu, před sto lety. Na jaké úrovni, byla třeba doprava hlavně letecká. Nebo, zdravotnictví. A my, dnes také netvrdíme, že cestovat bez koně je nesmysl. Je to, pokrok lidstva. Je to, přirozené se posouvat dál a vylepšovat, všechny dosavadní technologie. Jak, je tedy možné, že historie se nemění, ani pod tíhou důkazů? 

Zrodil se, člověk postupně evolučně, nebo jej stvořil Bůh?  Stvořil Bůh, člověka k obrazu svému, nebo za tím stojí mimozemská entita. Ta entita, mimozemských bytostí o které se píše ve starém Sumeru, Mezopotámii, Babyloně? Až, tuto otázku budeme schopní zodpovědět, dosavadní myšlení projde prudkou změnou. Tato změna, bude pro mnoho z nás fatální. Proto je potřeba o těchto věcech mluvit, ptát se, zjišťovat si fakta a přemýšlet o nich.

Předpotopní civilizace našich předků, po sobě zanechala úchvatná díla v podobě megalitických pozůstatků staveb. Byla, to celá města, chrámy, ale i energetická centra a letecké startovací plošiny. Naše planeta, však prochází různými cykly, ale i kataklyzmaty a tak se náš svět i mění. Po původních pozemšťanech, zůstali jen torza z jejich příbytků. O tvůrcích, nám zůstalo jen překroucené vyprávění. Z nadprůměrné (z našeho pohledu) civilizace se postupně stávala průměrná, až nakonec degenerovala a zapomněla vše. Minulost, byla zapomenuta a lidé začínají, znova a znova, od začátku. Civilizace, by měla logicky jít ku předu, ale pokud dojde k nějaké globální zkáze, úroveň přeživších lidí klesá.

Báje, mýty, nebo dnes i konspirační teorie, nás přenáší do jiných světů. Jak to celé, tedy bylo? Nahlédněme společně do knihy knih - bible. Jak, naši předci ukotvují historii a víru. A popřemýšlejme, jako moderní lidé, co se tenkráte vlastně událo. Nikoliv, jako slepě věřící, ale ani jako ateisté. Prostě volně smýšlející člověk s přehledem technologií 21.století. Máme dva způsoby, jak tuto knihu vnímat. Jako historický fakt, tedy  i věřím tomu, že se to událo, věřím v to, co zde popisují a nebo, jako mýtus, fikci.

Mohl svět v dávných časech vypadat, tak jak nám popisuje bible? Nebo, to celé je pohádka? Jak je tedy možné, že s mnoha fakty z bible se shodují i badatelé i historici? A bible se stává jakýmsi základem naší historie.

Písmo svaté.

-- A hle jeho láska, dala svítiti šesti velkým světovým dnům, nad touto zemí. O těchto dnech - dlouhých tvůrčích dobách, nemůže žádný lidský jazyk vyprávěti, jak dlouhé a velké byly, neboť před velebností boží je TISÍCE LET, JAKO JEDINÝ, KRÁTKÝ DEN VČEREJŠÍ.

O tomto časovém posunu píše i Zecheria Sitchin, (11.7.1920-9.10.2010) který se celoživotně věnoval práci o starobylé Mezopotámii. Propagoval myšlenku, mimozemského původu lidstva. Vystudoval dějiny ekonomie v Londýně. Překládal moderní i starověkou hebrejštinu, a jiné semitské a evropské jazyky. Studoval historii Blízkého východu. Překládal hliněné tabulky s klínovým písmem, psal knihy a studie. Připravoval přednášky. Po 30 letém studiu archeologických artefaktů, zastával názor, že Zemi navštívili mimozemské civilizace. Tyto civilizace, se zde usadili a vytvořili jakýsi dočasný tábor, za účelem těžby nerostů, hlavně zlata. Později tito mimozemští návštěvníci, geneticky spárovali své geny s pralidmi a stvořili člověka. Dělníka. Člověka si měli vytvořit, proto aby na ně mohl pracovat. Při kataklyzmatu, prostě jen opustili planetu a zanechali po sobě právě TA megalitická torza staveb, základen, měst a chrámů a miliony dělníků - sloužících, které jednoduše na zemi ponechali svému osudu. Tedy apokalypse, bez možnosti úniku.

Z.Sitchin popisuje, také ohromný časový posun. Co, pro člověka je tři tisíce let to pro ně, je pouhý zlomek času. Z.Sitchin v tabulkách vyčetl i to, že tyto bytosti měli přijít z jiné planety a popisuje jí jako 12 planetu - Nibiru... (Pokud vás toto téma zajímá, sledujte naše stránky připravujeme výtah z knih Z Sitchina) Tento, pán nebyl pouhým badatelem a své závěry nedělal ze svých domněnek, ale z dlouhé a náročné práce, při překládání a hledání, historicky doložitelných informací, starého světa. Jeho práce, není žádný mýtus, ale potvrzuje skutečná fakta o kterých se mluví velmi zřídka. Proč? No, protože by se historie skutečně musela přepsat a to někdo nechce. A tak, se tolerují různá vyznání a nikomu nevadí, že všichni Bohové přišli z nebe, tedy z vesmíru. Ale odkud? Z vesmírné lodi? Z jiné planety? Z obláčku  mraků? Z éteru? Nebo, se lidé modlí k meteoritu, který také přicestoval z vesmíru. Přitom se mimozemský život zamítá a bagatelizuje. A často se dočítáme, že to co je uvedeno v bibli má historický podklad. Pokud, si přečteme Bibli a práci Z.Sitchina, najednou se nám příběhy z Bible, slévají s historií a mohou se zdát vskutku skutečné. V každém případě, texty v této knize knih, pochází z mnohem staršího období, nežli se domníváme. Přibližme si tedy to nejpodstatnější z této knihy.

Když to shrneme, v Písmu svatém se dozvídáme, že Bůh stvořil svět nikoliv za 6 dní, ale minimálně za 6 tisíciletí. A o obdobném tvoření vypráví i Z.Sitchin, který svou teorii opírá o archeologická fakta.

Země tedy, byla pustá ve tmě rotující planeta. Jistá entita (Bůh) ji začala transformovat k životu. Je vytvořena Sluneční soustava, aby vznikající planeta, měla světlo a teplo a díky tomu i život. To nám káže Bible.

Bůh při tvoření světa postupoval následně.

1 -- den -- Bůh vytváří nebe + zem.

2 -- den -- Vytváří oblohu, nebeskou klenbu, oblaka. Sluneční svit, vody nahoře a dole.

3 -- den -- Odděluje souše od moře. Stvoření rostlin.

4-- den-- Rozmístění Sluneční soustavy - Slunce a Měsíc, hvězdy a náležitý poměr k člověku na Zemi.

5 -- den -- Nové tvary života ve vodách a v povětří. Co - ON - řekne, tak se stane. Poručí a k jeho rozkazu tu stojí, poslušně, nesčetné pluky živých  bytostí.

6 -- den -- Stvoření člověka. - ON - promlouvá k ZÁSTUPŮM NEBESKÝCH OBYVATEL - učiňme člověka k obrazu a podobenstvu našemu, ať panuje, nad vším živým. A stvořil Bůh člověka. Vzal prach země a učinil tělo a vdechl mu teplý dech, nekonečného - nesmrtelnou duši. Tak, vytvořil Adama. Z Adama, později, vzal jeho žebro a stvořil i Evu. Muže a ženu - rovnocenné bytosti, NIKOLIV RŮZNÉHO DRUHU A TŘÍDY. ČLOVĚK je jasný, zářící vrchol, všeho božského stvoření.

7 -- den -- Odpočinek, zklidnění duše. Láska a pokora. Děkování Bohu za život a vše živé.

ON - který náš svět stvořil, nebyla jedna nadpřirozená bytost, ale vyvolený, ve svém nebeském světě, kde bylo mnoho, poslušných nebeských obyvatel, kteří jej poslouchali na pouhou myšlenku. (Telepatické dorozumíván, jako v Atlantis. Vyšší forma myšlení.) Ale i zde v kosmu, může dojít mezi obyvateli k neshodám a část se proti Bohu vzbouřila. Nelíbilo se jí rozhodování a moc Boha. Revoluci, však Bůh potlačil a viníky, potrestal tím, že je  shodil z nebe na Zem. (Je vidět že nás Bůh asi opravdu stvořil k obrazu svému, protože tyto mocenské problémy, jsou na světě od jeho vzniku, doposud)

ON - byl, ale velice schopný a podle přesného projektu, stvořil svět. K funkčnosti Země, potřeboval Slunce i Měsíc. Dokázal oživit mrtvou planetu a člověk je posledním článkem jeho práce. Vizáží je podoben božstvu - stvořiteli. Intelektuálně, to již nebude, tak dokonalé, je tam totiž, určitá rezerva v mozku. Nakonec, možná právě proto, nedokážeme využívat svůj mozek na sto procent i když kapacitu, na to máme. Naše inteligence, má určité meze - ON - je, ale zřejmě nemá. Pokud, mohl vytvořit život na mrtvé planetě a je zřejmé, že to nebylo poprvé, protože přesně věděl, jak postupně co vytvářet, jak vytvořit potravní řetězec a jak vdechnout člověku nesmrtelnou duši. Potom, takto tvořit může po celém vesmíru. Kolik planet, je nám podobno? Pokud se budeme řídit slovy z Bible, musíme s tím počítat. Bůh, sice odpočíval sedmý den, po své práci, ale ne celý rok, nebo celé jeho bytí! Jestliže Bůh stvořil život na zemi, stvořil jej i jinde.

Bůh, stvořil člověka k obrazu svému. Tedy i vizáží, nebo spíše hlavně vizáží. Když, propukla nebeská revoluce, Bůh se naštval a viníky vyhnal ze své země - planety, na naší planetu. Ti se zde, usadili a protože, byli velmi podobní lidem, mohli se s nimi i spojovat. Potomci těchto párů, měli nadlidské schopnosti. Protože v jejich genech koloval i čistý božský gen (mimozemský) o který byl člověk, ochuzen z preventivních důvodů. A tak, se na světě, kromě Boha, začali vynořovat i různé tajůplné bytosti. Kromě těchto polobohů, se zřejmě postupem času v dalších generacích rodili géniové, proroci, filosofové, mudrci, astrologové, matematici, umělci. A tito na první pohled lidé, mají v sobě božský genetický základ. Ten krásný a božský základ, který nás nutí přemýšlet a vytvářet nové a nové technologie, pomáhat lidem, přemýšlet o pokroku a zachování civilizace. Všichni géniové, mají jednu společnou věc - nadprůměrnou inteligenci a nadprůměrné schopnosti, oproti ostatním. Proč? A jak je to možné?

Bible hovoří o několika prorocích. Tito proroci, většinou dokáží rozprávět s Bohem, vidět ho i slyšet. Rozumí mu. Plní jeho příkazy. Proč? Protože lidské pokolení ve svém krátkém životě zapomíná na podstatu stvoření a na Boha samotného. Lidé si vytváří různé modly ke kterým se po té modlí, vytvoří si Boha a obětují mu obětiny, vzývají ho a vytváří jeho podobizny. A proč? Bůh dlouho (pro nás dlouho) neukázal lidem žádný zázrak, dlouho neviděli žádného proroka a tak vzhledem k jejich krátkému životu, přestávají věřit. To, by Bůh, lehce vyřešil, kdyby člověku dal delší a jednodušší život, bez utrpení, nemocí a válek. Bůh se hněvá, že člověk zapomíná na toho, kdo jej stvořil, ale nelze srovnat tisíc let našich generací, při jeho jednom roku. Jsme pro něj spíše jako, hmyz, Jepice. Ta se vylíhne jen proto, aby se rozmnožila a do našich tří dnů umírá. Pokud, tedy bůh stvořil člověka k obrazu svému, nikoliv jako pouhý hmyz a dělníka, potom ten časový posun nedává smysl. A neměl by, se na nás hněvat a trestat nás. Jedině, že by to byl plán a záměr. Zkouška, zda vydržíme rok ( pro nás tisíce let) uctívat jednoho boha. Jenže, my dnes silně věřící, těžko můžeme ovlivnit víru naší patnácté generace. Tisíc let je pro člověka prostě moc dlouhá doba. V bibli čteme o jednom božském roku, ale pro nás o jednom tisíciletí. Z.Sitchyn však potvrzuje, že tento časový posun je mnohem delší a to až 3600 let, jako jeden božský rok - vesmírný rok u mimozemských návštěvníků. Při naší věkové indispozici, toho prostě v očích boha za svůj život moc stihnout nemůžeme. Ale ti, co mají život o pár století delší již mohou například po celou dobu kázat jednu víru, jeden zákon, věřit v jednoho boha.

Starozákonný prorok Mojžíš

Mojžíš -Moše, ten který, byl z vody vytažený. Narodil se 2368 let od stvoření světa. To prý, by mělo odpovídat 1394-1393 př.n.l. Měl, dva sourozence Arona a Miriam. Narodil se v Egyptě, protože v té době, lid Izraelský, byl zde a otročil pro faraona a Egypt. Počet Izraelitů se již rovnal, bez mála dvěma miliónům. Faraon se začal obávat, aby tak početná skupina otroků se nevzbouřila. A tak, nechal všechny prvorozené děti Izraelitů zabít. Zoufalá matka Mojžíše, chlapce vzala a položila do košíku a poslala jej po vodě v naději, že takto, bude mít šanci na přežití. Košík nalezla a zachytila na Nilu faraonova dcera a rozhodla se chlapce adoptovat. Jako, kojnou si vzala pravou matku Mojžíše, aniž by to někdo tušil. A tak, Mojžíšova matka, chlapce zachránila a ještě mu směla, být na blízku. Mojžíš vyrůstal na faraonově dvoře a měl možnost nejvyššího vzdělání. Díky své matce, však nikdy nezapomněl, odkud pochází. Izraelita, nikoliv Egypťan, jak by se mohlo zdát.

Mojžíš je nejznámější biblickou postavou. Bůh s ním rozprávěl a řekl mu, že musí vyvést lid Izraelský z Egypta. Faraon o tom nechtěl ani slyšet. Bůh, tedy Egypt potrestal, deseti ranami božími. Poslední ranou, bylo vyhubení všech prvorozených včetně zvířat a včetně jediného malého syna faraona. Izraelité, však této zkázy byli ušetřeni. Po té je konečně faraon propouští a Mojžíš je vyvádí z Egypta a vede je k zemi zaslíbené. Zemi plné medu a mléka. Zemi, kde Izraelité budou moci z otroctví, obývat svou vlastní zem, kterou jim Bůh přisoudil.

Při této, čtyřicetileté cestě, Mojžíš s pomocí Boha tvoří zázraky. Čtyřicet let, je dlouhá doba na jakoukoliv pout. Průvod, Izraelského národa, se skládal i ze starých lidí a dětí, nemocných i dobytka. Byla, to těžká cesta, ale i kdybychom přidali všechny nevhodné meteorologické podmínky, nemohli by jít čtyřicet let z Egypta do Izraele. A Bible, to vzápětí i vysvětluje. Několikráte, při této cestě lidé přestali věřit v Boha a on je vždycky potrestal. Proto, tedy čtyřicet let.

Bůh, trestá nevěřící například tak, že na ně poslal jedovaté hady a ty koho uštkli, zemřel. I bylo, již tolik obětí, že se Mojžíš modlil a prosil Boha o slitování. (po několikáté) A Bůh jej vyslyšel. Přikázal mu, aby vzal hůl a obtočil ji měděným hadem. Kdo, na tuto hůl pohlédne, uzdraví se. A tak se stalo. Hůl stála, jako korouhev, uprostřed tábora a uzdravovala, nemocné, kteří s nadějí na hůl pohlédli.

Když, lid došel k hoře Sinaj, Mojžíš na ní vystoupil a lidé se utábořili okolo hory. Mojžíš na hoře měl schůzku s Bohem. A ten, mu přikázal, dva dny se musí lid postít a třetí den k nim promluvím. Ty, musíš vystavět okolo hory plot, aby se lidé hory nedotýkali. Třetí den, se ozvaly hromy, blesky a hlasy trub. Země se třásla a široké bouřlivé moře z ohně, plynulo a zářilo kol hory Sinaj. Po té, se rozezněl mocný a silný hlas, který duněl široko daleko a který vycházel ze zářícího oblaku na hoře. Toto, bylo samotné slovo Stvořitele. Bůh, tak učinil a promluvil k lidu, aby lidé již nikdy nepochybovali o jeho skutečnosti a moci.

Nad Sinají, ležel temný oblak a jasné světlo zářilo dnem i nocí. Mojžíš, byl na hoře v oblaku čtyřicet dní. Když z hory scházel, nesl si dvě desky, na kterých byl zapsán zákon, který mu Bůh nadiktoval. (desatero) I sám Mojžíš zářil, jako by měl svatozář, tvář musel ukrývat. Lidé na něj nemohli ani pohlédnout. Izraelité, pod horou ještě tábořili rok a po celou dobu, nad horou svítil temný oblak  s příbytkem Boha. Po této době se konečně oblak odlepil od hory a ukazoval další cestu poutníků. Plul před nimi, po celou dobu, přitom z nebe padalo zrno a vypadalo to, jako bílá sněhová jinovatka na písku. Z tohoto zrna lidé připravovali jídlo. Tam, kde Mojžíš svojí holí udeřil do skály, vytékal čistý pramen vody. Takto, Izraelité mohli své putování přežít. Měli vodu i chléb.

Božský oblak, plul pouští, až se zastavil před městem Jericho. Právě toto město, je tím bohem určeným místem a zemí zaslíbenou. Lidé se zde utábořili a vyslali výzvědnou četu k městu. Když se průzkumníci vrátili, byli plni dojmů. Prý, jak krásná a bohatá je to země. Jen lidé jsou zde hrozně silní a velcí a my znavení a oslabení. Jsou, jako obři a my jako kobylky, stěžovali si. Město má ohromné hradby a všude stojí stráže. A stalo se to, že lidé opět začali pochybovat o své víře a odmítli jít do boje. Křičeli a bědovali - proč jsme z Egypta odcházeli, proč jsme nezemřeli v poušti. Lepší, by tak bylo nežli se zde nechat po takové pouti zabít, nebo zotročit v nedobytné zemi. - A Bůh se znova rozhněval, za jejich slabou víru a řekl jim - Jak si přejete, tak i bude. Zemřete na této pouti v poušti, kromě Josua a Kaleba, nikdo do zaslíbené země nevstoupí. Až, po 40 letech, vaše syny v zaslíbenou zem dovedu. A jak řekl, se i stalo. Až 38 rok, kdy zemřel poslední hříšník, Bůh konečně Izraelitům předal zem kterou jim slíbil. Proto, tedy čtyřicetileté putování, nikoliv však stálé chůze. Tato doba, spíše obrazně popisuje putování, je to ale časový úsek, kdy Izraelité opustili Egypt a vstoupili do Jericha, své Země zaslíbené.

Izraelité se usadili v nejstarším městě světa v Jerichu a od sud, svou moc postupně rozšiřovali. Město přemohli díky Arše úmluvy, která měla zázračné schopnosti a jakési akustické zbrani, díky které dokázali rozbořit hradby Jericha. Mojžíš se však, do země zaslíbené nepodíval. Bůh mu pokynul, aby stařec vystoupal na horu a od sud mu zem ukázal. Krátce na to měl Mojžíš na hoře i zemřít. Mělo mu, být něco okolo 130 let, což ale na vyvolené proroky, bylo dost málo. (Noe -900 let, Metuzalém 969 let, Henoch 365 atd...) Většina proroků, žila několik století a někteří ani nezemřeli, ale byli vzati v ohnivém kočáře na nebe a dokonce se po stovkách let mohli i vracet. Jako Eliáš. Prorok Eliáš, měl zvěstovat příchod mesiáše a prý se objevil u poslední večeře páně. To by znamenalo, asi po devíti stech letech.

V této kapitole jsme se dozvěděli, že v době před našim letopočtem se děl jeden zázrak za druhým. Jak na to lidé přišli? Bible se měla skládat z mnoha zdrojů a byla pečlivě přepisována mnichy. Ale také je pravdou, že všechny zprávy, které se do bible zakomponovaly se tam ukládaly, až ve třetím století a ještě upravené a přísně cenzurované, panovníkem Konstantinem. Tedy, mnohé z původního textu mohlo a jistě i bylo záměrně pozměněno, aby souznělo s novou vírou - Římskou.

Zázraky, okolo proroka Mojžíše.

-- Slyšel Boha, mohl s ním rozprávět, dostával od něj různé kouzelné věci - hůl která, se dokáže proměnit v hada, nebo vytvoří brod k přechodu přes Rudé moře, dokázal s ní otevřít prameny vody....

-- Deset ran božích, seslaných na Egypt, se prý dá reálně vysvětlit dnešní vědou

-- Hůl okolo, které je obtočený měděný had, uzdravuje nejen lidi uštknuté hady

-- Mana zázračný pokrm, který padal z nebe a krmil poutníky po 40 let

-- Zbořené hradby Jericha, pomocí Archy a akustiky

-- Na hoře Sinaj pobýval s bohem a poté zářil

-- Dokázal Boha ovlivnit, když prosil o smilování a Bůh jej vyslyšel

--  Dokázal přes Rudé moře vyčarovat brod, přes který převedl svůj lid

-- Při cestě se před Izraelity, vznášel temný zářící mrak, který jim ukazoval cestu

--  Smrt v jednom okamžiku, kterou bůh seslal na Egypt, všech prvorozený

--  Černý oblak, který se pohyboval a zářil, navíc z něj šlehaly plameny a byl slyšet hřmot, a v něm byl Bůh, na hoře

Neznáme technologii s kterou Bůh disponoval a tak se nám vše, jeví jako zázrak. Ani dnes v 21. století neumíme vysvětlit, co se tenkráte skutečně dělo. Avšak zářící oblak, usazený na hoře v Sinaji. Nebo hřmot, blesky přistávajícího oblaku ve kterém měl být bůh. To celé, spíše vypadá, jako popis létajícího stroje s posádkou. Těžko, bude asi pouhý mrak navzdory povětrnostním podmínkám, několik let ukazovat směr cesty. Těžko z tohoto mraku, po celou dobu bude padat potrava. O Arše úmluvy, která při této cestě byla, také mnoho nevíme, snad jen to, že byla zázračná a Bůh poslal přesný návod na její sestavení. A jak, zbořil oslabený kmen Izraelitů, po čtyřicetiletém putování ohromné a silné  město? Město, na které jim Bůh ukázal a oni jej na jeho pokyn vyplenili, aby se tam mohli usadit. Obcházeli hradby s Archou, kde byl uložen zákon s desaterem a troubili na trumpety a křičeli. Jakou akustickou zbraň použili, když se hradby začali bortit? 

Pohádky? Zázraky? Boží moc? Nebo nepochopená technologie, jiné rasy? Představme si, že máme kouzelný prsten, kterým když otočíme přeneseme se například do doby Ježíše. Ocitneme se v prostředí o kterém malinko máme podvědomí, ale pasáček, který na nás zírá s otevřenou pusou o nás nic netuší. Máme jiné oblečení, jsme kultivovaní, upravení, čistí a zrovna jsme se přenesli v okamžiku, kdy jsme seděli v autě. V tom autě, máme celou výbavu včetně notebooku a telefonu. My, nerozumíme jejich řeči, ale oni nerozumí tomu, co vidí. Pro ně je to čistý zázrak. A zázraky může tvořit jenom vyvolený, tedy Bůh. Takže my, v ten okamžik, jsme vlastně božím poslem, vyvoleným, nebo samotným Bohem, pro ty co na nás zírají. A pokud nám zazvoní telefon, již se na nás neodváží pohlédnout a budou si o nás vyprávět celé generace. O bozích, kteří se prohánějí po celém světě na létajících strojích, hadech, ptácích i palácích, jsou také záznamy i o jejich válkách a jejich životech. Jakoby, se vyspělejší entita přestěhovala na zem a my ničemu logicky nerozuměli a tak, vše co  jsme viděli, považovali za zázrak. Nižší životní forma se dívala do očí vyspělé životní formě a obráceně, kdo má asi v tomto případě navrch?

Eliáš, biblický prorok

Na tu samou horu, kde se Bůh setkal s Mojžíšem,( hora Sinaj) a kde spolu 40 dní rozmlouvali, vystoupal o pár století později i Eliáš. Jeho záměr, však nebyl hovořit přímo s Bohem, ale nalézt zde úkryt v nějaké jeskyni, protože byl pronásledován za své názory a víru v jednoho Boha.

Biblický prorok Eliáš Tišbejský  (9st.př.n.l.) se ukrýval na hoře Sinaj v jeskyni a navštívil jej Bůh. Dlouho rozprávěli a Bůh mu daroval kouzelný plášť z velbloudí kůže. Na vyobrazení Eliáše, je vždy znázorněn i tento zázračný velbloudí plášť. Eliáš hlásal a zajistil, že lid izraelský opět uznal Hospodina za svého Boha - Jen Hospodin je Bůh... a za tato slova a jeho neměnnou věrnost, jej Bůh povolal k sobě. Eliáš nikdy nezemřel, Bůh pro něj poslal ohnivý kočár a vyzval jej k nastoupení. Eliáš vystoupil na Prorokovu horu Thel Ghassul u Jordánu, po té nastoupil do ohnivého vozu a za strašného hřmotu zmizel v oblacích. Eliáš opustil zemi a zanechal za sebou svého učně Elíšu, který přihlížel na to, jak Eliáš odlétá. Elíša se poté stal prorokem.

Při zvláštních příležitostech se Eliáš vracel na zem, aby zvěstoval, co má přijít. Jeho úkolem, bylo i zvěstování příchodu Mesiáše. Eliáš, sám dokázal zázraky, jako bylo uzdravování, nebo z mrtvých vstání. Jeho umění se prý velmi podobalo zázrakům, které později tvořil sám Ježíš. Když, přišel čas Ježíšův, lidé se ho ptali, ale pokud jsi skutečný Mesiáš, kde je Eliáš, který měl zvěstovat tvůj příchod a Ježíš pravil - Ale ano, jistě ale ten již přišel - Eliáš již přišel a je zde - lidé někdy mysleli, že v Ježíšově těle je sám Eliáš. (reinkarnace) A proto se jejich zázračné skutky, tak podobají.

Podle Judaismu, vlastnil Eliáš zázračný pohár. Pohár z kterého, když se někdo napil stal se nesmrtelným.( Marek 14:23) Eliášův pohár naplněný vínem, byl na stole při poslední večeři Páně. Ježíš vedl podle tradice - Sedr -, vzal nekvašený chléb a udělil požehnání, pak jej rozlomil na kusy a podal učedníkům. Pak, vzal kalich a podal jim ho a pili z něho všichni. Leonardo Da Vinci na své fresce, však žádný pohár nevymaloval, proč asi ? (více Leonardo Da Vinci...) Fresku tvořil, jako několikátou kopii, podle jiných umělců a maloval ji podle pasáží z Nového zákona. Jenže, Ježíš, ten pohár nedrží a není patrný, ani nikde na stole. Víno v Eliášově poháru, bylo smlouvou a potvrzením Ježíšova pokrevní linie a malíř, to prý potvrdil tím, že nechal pohár zmizet, protože si jej Eliáš, který tedy musel sedět u stolu, vzal již zpět.

Má být tento pohár tím svatým grálem? Ano, má zázračnou moc. A vlastní ho Eliáš, prorok kterému je bezmála tisíc let, který si odlétá a přilétá na ohnivém voze a je v přízni Boha. Víme, již i o zázračném plášti, jistě by tento prorok, mohl mít tak vzácnou věc, jako je Svatý grál. Byla to kouzelná věc, proč by jí ponechal po večeři na stole, když dobře věděl, jaký osud Ježíše čeká, a že pohár, by mu byl zcela jistě při zatčení zabaven. Také jsme se dozvěděli, že kdo se z poháru napije stane se nesmrtelným. Pokud z něj Ježíš pil, neměl by, být nesmrtelným i všichni, kteří se z poháru napili?

Ať, již hovoříme o Svatém grálu, nebo Arše úmluvy a Svatém kopí, všechny artefakty, jsou spojeny s Bohem, tedy s mimozemskou entitou. Jsou, to věci s technologií, kterou nechápeme a tak jsou pro nás jako kouzla. Pokud, ale je tato myšlenka správná, nemá smysl, celé věky tyto artefakty hledat, protože i kdybychom je našli, stejně nebudeme schopni je zaktivovat. To, byla záležitost vyvolených Bohem, tím kdo je stvořil. A proto, například Hitler i když, prý vlastnil Kopí osudu, které zaručovalo jasné vítězství v boji, svou válku prohrál.

At již, tyto starodávné biblické poklady, leží kdekoliv, ve vatikánských archivech, nebo soukromých sbírkách jedno mají společné. Člověk, bez božího svolení a návodu, je není schopen pochopit ani aktivovat. Svatý grál, pohár z nějž pil Ježíš, ztvrzoval to, že je Ježíš -  Mesiášem. Objeví se na scéně, až při zvěstování nového Mesiáše? Nebo zůstal, kdesi v minulosti pochován s majitelem? A kdo vlastně byl tím majitelem? Eliáš, nebo Ježíš, který následně pohár přenechal své Magdaléně? Pokud se Eliáš po devíti stech letech vrátil na zem, aby zvěstoval příchod Mesiáše, mohl jej i po ukřižování vzkřísit? Oba tuto schopnost, jak nám praví bible měli! Odešel, tedy Ježíš s Eliášem do jeho ohnivého vozu a odlétli společně, do jiného světa z kterého se mohou vracet zpět na zem? Nepřipravují slova z bible, člověka na návrat Mesiáše? Na jednu stranu tvrdíme, že mimozemský život nemůže existovat, na druhou stranu, jen při minimálním zamyšlení zjišťujeme, že nejen celá historie, ale i všechny víry, mimozemský život potvrzují.

Rituál, pomazání vyvoleného Bohem

Kněz Samuel, správce Archy úmluvy - schránky svědectví, si k sobě zavolal Davida, syna Jesee a prohlásil ho za krále z boží vůle. Bůh kněze navštívil a řekl mu, že si vybral právě Davida a poroučí, aby tento muž se stal králem. Samuel, vzal roh s posvátným olejem a pomazal jím Davida. Od té doby, byl David vyvolený Bohem a určený vládnout. (v Izraeli) Píše se, že - Potomci Davida, obnoví jeho trůn v Izraeli. Ve dnech, které mají přijít a až se tak stane, králové a princové z celé země se slétnou do Jeruzaléma, pro spravedlnost, mír a slovo boží. Je to boží úmluva, pro všechny generace.

Tento rituál se zachoval, až do dnešních dnů. 6.5.2023, byl v Británii korunován Karel III a korunovace to, byla vskutku velkolepá. Mimo všech obřadů, zde došlo i na posvátné pomazání krále. Což bychom, podle bible měli vnímat, že Karel III, byl vybrán a zvolen Bohem. Z boží vůle král - pomazaný. To, že byl král pomazán posvátným olejem knězem, nebyla jedna zvláštnost. Speciálně, pro tuto příležitost, byla přivezena z Edinburghu nejuctívanější památka v Británii - Kámen osudu. Legendy o tomto kvádru z pískovce vypráví, že sloužil, jako podstavec, pro Archu úmluvy v jeruzalémském chrámě, nebo jej měl mít pod hlavou Jákob, když se mu zdál sen o žebříku do nebe, po kterém schází andělé. Vzácný artefakt, měl být převezen do Irska z Blízkého východu. Kámen, je na tolik vzácný, že na něm pro jeho schopnosti, měli být korunováni skotští králové. Kvádr totiž, když na něj dosedne pravý král má vydávat určitý zvuk - zpívá, tím se pozná, že král byl skutečně Bohem vyvolen a předá mu energii, svrchovanost, dlouhověkost, sílu a zdraví. (podobně, jako u Excaliburu, který ze skály dokáže vytáhnout také, pouze vyvolený král) Kámen osudu, byl do roku 1296 v Irsku, od sud jej převezl Eduard I. anglický do Londýna. Král, dal kámen, umístit pod sedák korunovačního trůnu, jako symbol skotské poroby a anglické svrchovanosti nad Skoty. Tuto tradici nadřazenosti, precizně dodržel i dnešní Karel III. když právě na tomto kamenu, proběhla jeho korunovace. (Nakonec o svrchovanosti Velké Británie, není potřeba mluvit, je to velmoc, která nesídlí pouze na britských ostrovech, ale po celém světě, má do dnes své kolonie i když z mnoha kolonizovaných území museli i když velmi neradi odejít. Karel III také vládne Kanadě, která svou rozlohou tvoří dobrou polovinu kontinentu severní Ameriky, čímž britská moc získává na vážnosti a síle.) O kamenu osudu píše i Z.Sitchin, měl to být Kámen osudu sumerských bohů, nejdůležitější vlastnictví těchto Bohů. Pokud o kámen přišli, rázem ztratili i moc, nad přidělenou zemí - tak, to  je zapsáno v sumerských tabulkách a Kámen osudu, byl přivezen právě z těchto míst. Je to náhoda? V moderní době 21. století jistá skupina lidí, udržuje a veřejně vyznává prastaré rituály. Tedy,  jim musí i věřit. Jsou to vzdělaní a nejbohatší lidé světa, kteří mají přístup k zakázané historii a vědí, že to, co před veřejností bagatelizují a zatajují, je naše skutečná historie na kterou si, ale činí nárok a snaží se z ní profitovat, pouze ONI. Jsou však ONI, skutečnými proroky, nebo Bohem vyvolenými a nebo si, na tyto výsady pouze hrají, díky svému postavení a finančnímu zázemí?

Společným tématem, vždy byla víra, že historie je cyklická a vše, bylo předpovězeno. Zlom se projeví příchodem pomazaného - tedy vyvoleného Bohem - příchodem Mesiáše. V knize Danielově, byly prorocké části, které hovořily o vzestupu a pádu budoucích království - PO Babylonu, Persii i Egyptě. 

Tato proroctví, můžeme nalézt v Apokryfech, v knize Jubileí, v knize Henochově, proroctví Mojšíšově, Historicky prorockých spisech. Jak, ale proroci mohli znát budoucnost? Jak mohli předpovídat, co skutečně přijde? Kdo, vlastně tito proroci, byli odkud přišli a kam odešli?

Ježíš

Jehošua - Ježíš - záchrana přichází od Boha. Evangelia sv. Matouše praví - Listina, rodu Ježíšova, syna  Davidova, syna Abrahámova, 14 generací od Abraháma k Davidovy, 14 generací od Davida k babylonskému vyhnanství a 14 generací od vyplenění Jeruzaléma k Ježíšovy. To vše, je zaznamenáno v evangeliích (text pojednávající o životě, smrti a z mrtvýchvstání Ježíše Krista Nazaretského) Svědectví však, byla sepsána dlouho po těchto událostech a kodifikovaná verze, byla upravená na příkaz Konstantina o 300 let později (po ukřižování Ježíše) Gnostické rukopisy, nebo evangelium podle Jidáše uvádějí odlišné verze, které církev měla důvod zatajit. Ježíšova - jeruzalémská církev, byla zrušena a odstraněna a nahrazena římskou církví. Jeruzalémskou církev, vedl bratr Ježíše a byla zaměřena výhradně na následníky Ježíše Krista. 

Ježíš přišel do Jeruzaléma, slavit Velikonoce. Poslední večeře Páně znázorňována mnoha umělci, vykresluje právě tento okamžik, kdy Ježíš s učedníky hodují u jednoho stolu. Tato, obřadní večeře, má být prvním dnem velikonočních svátků. Do dnes, na prostřeném stole musí stát pohár - sklenka, zdobená a nesmí se používat k jiným účelům. Je to symbol, proroka Eliáše a jeho zázračného poháru. Do poháru se nalije víno, pro Eliáše a nechávají se pootevřené dveře, aby mohl vejít a svůj pohár vína vypít. Snad nejznámějším vyobrazením poslední večeře Páně je freska od L.D.Vinciho, ten však žádný pohár na stole nevykreslil i když fresku maloval, po důkladném studiu Nového zákona. Prý proto, že prorok Eliáš si již svůj pohár odnesl. (podrobněji v článku - Kdo, byl Leonardo D.Vinci ?) Pokud si jej skutečně odnesl, musel u této večeře i sedět. Věřil, tento všestranný génius, na zázraky proroků a nebo se jen chránil před agresivní církví, která trestala vše, lišící se od přikázané víry patnáctého století? Nerozcházel, by se s tímto církevním ideálem, pokud by proroka s pohárem - svatým grálem na obraz vykreslil? Malíř dobře věděl, co dělá a že velmi rád, vše šifroval a maskoval je dnes již známo, ale dříve v jeho práci nemusel nikdo nic rozpoznat, ani hledat a to, byl záměr. Možná si říkal - Dnes nepochopíte a proto mne,  ani neupálíte, ale až zítra mé zprávy budou pochopeny a přečteny. 

Snad, někdy otevřeme svou mysl a dokážeme reagovat na pradávná poselství proroků. Snad to nebude výsada jen králů a elity, na věky věků. Snad, se naše mysl otevře dříve, nežli vše bude zničeno a zapomenuto.