Héraklovy sloupy, aneb Hérakles, Herkules, nebo Melqart?
KAPYTOLY: VZNIK MÝTŮ - GIBRALTARSKÝ PRŮLIV - KDE, STÁLY HÉRAKLOVY SLOUPY? - RHÓDSKÝ KOLOS - THÓNIS, EGYPTSKÁ ATLANTIS - MELQARTOVY SLOUPY - HÉRAKLŮV 10 ÚKOL - ŽIVOT PŘED 12 000 LETY - KONSPIRAČNÍ TEORIE, NEBO FAKTA?
Vznik mýtů, bájí a pohádek
Mýty a pradávné báje, jsou součástí všech národů. Říká se, že každý mýtus v sobě skrývá zrníčko pravdivého příběhu. Mýty, vznikly na prvopočátku lidských kultur. Člověk se začal dorozumívat řečí a tím si mohl předávat informace mezi ostatními. Pokud příběh, byl důležitý předával se ústně dál, po celé generace. Vůbec nejstarší známky života, jsou patrné v jeskyních malbách, kam člověk zaznamenával svůj příběh v podobě obrazů. Každý, vypravěč si však trošku ubral, nebo naopak přidal, aby v jeho podání, bylo vyprávění nejzajímavější.
Významný vliv na příběh měla doba, víra a národnost, nebo lokalita působení. Ale i tak, se setkáváme v podstatě se stejným příběhem, nebo velice podobným, například v Egyptě, Řecku, nebo Římě a všude v okolních zemích, jsou příběhy podobné. Jen hrdinové, mají odlišná jména. Například, příběh z bible o Velké potopě. Tato legenda se vyskytuje po celém světě, snad ve všech kulturách, jen účinkující a doba jsou trošku jiní. A i když potopa zřejmě skutečně byla, protože potop světa, mělo být dokonce několik, nalézáme k této zprávě rozličné příběhy. A tak není divu, že i například Řím si převzal hodně mýtů ze starého Etruska, nebo Řecka a poupravil si je.
Jedním z nich je i příběh, řeckého Hérakla. Římané si jej, připomínali a uctívali hrdinu, pod jménem Herkules. A i když, nyní asi nevidíme žádný rozdíl, obě postavy se opravdu liší. Římský Herkules má jiná dobrodružství a pohybuje se hlavně po římském okolí, ale řecký Hérakles plní své úkoly hlavně v řecké destinaci. Ano, hrdinové se ve vyprávění dostávají i mnohem dále, za hranice svých domovů, ale každý jiným směrem. A protože jsme této době polobohů velice vzdáleni, může se stát, že jeden mýtus se spojí s druhým a v podstatě se upraví, jako jeden příběh, nebo jej prostě tak pochopíme. Něco přibilo, něco naopak zmizelo, nakonec tak se i první záznam o dobrodružství Hérakla upravoval. Autor posbíral, všechna dostupná vyprávění a upravil je do zapamatovatelného příběhu. Peisander, starořecký epický básník (640 př.n.l.) byl prvním autorem, který propojil různé příběhy k tématu Hérakles. Vytvořil tak vůbec I. epos ve, kterém se popisují hrdinské činy, tohoto poloboha. Například, určil počet a postupné seřazení, všech dvanácti úkolů, které hrdina musel vykonat, aby se vykoupil ze svého prokletí. Nevycházel z jednoho děje, ale z mnoha příběhů, které pospojoval tak, aby na sebe navazovaly. Další interpreti si příběh, také různě upravili. Proto se pořadí úkolů neshoduje. Přesné určení úkolů a jejich lokality, nejsou nikde zaznamenány, ale u řeckého Hérakla, to bylo vždy místo spojené s bohyní Hérou.
Vyprávění se liší národností autorů a změna pořadí úkolů, může zcela pozměnit celý příběh. Ze stejné pointy příběhu, vyjde jiné dobrodružství, vyprávěné Řekem a jiné Římanem. Vycházet doslova z toho, co bylo zapsáno a po staletí dokola upravováno, je hodně naivní, ale například popis Troji, starodávného města, byl donedávna, také považován za mýtus a dnes víme, že Troja, byla skutečná. Fakt, zda bájný hrdina opravdu, kdy žil, nelze ověřit a zůstane, již na vždy pouhým mýtem i když na jeho počest lidé vystavěli nádherná města, která po něm pojmenovali v Itálii, Řecku i Egyptě. V historii, však hrdinů a bohů tohoto jména, bylo několik a to, v různých časech. Nás, ale nyní zajímají svatyně, vystavěné na počest Hérakla a možné souvislosti s mýty, týkající se tohoto řeckého poloboha. Nejznámějším místem, zůstává Gibraltarský průliv, kterému se do dnes říká Héraklovy sloupy i když oficiálně, tak nebyl nikdy pojmenován. Pokud vyslovíme, tato dvě slova většinou každý se zorientuje a ví o jaké lokalitě je řeč. A to, byl nadčasový, řecký tah na historii, protože po 2 500 letech si stále připomínáme Řecké impérium a jeho tehdejší slávu, krásu, moc a dokonalost.
Gibraltarský průliv
Gibraltarský průliv rozděluje dva kontinenty, Evropu a Afriku, mořskou úžinou. Jeho délka je 70 km a šířka 15 - 45 km. Své jméno získal průliv v roce 711 n.l. Je to úžasné místo, kde Středozemní moře se mísí s Atlantickým oceánem a od doby objevení, je tato část země důležitým strategickým místem. Průliv se tvořil postupně, před miliony lety. Původně země, v tomto místě, byla spojená přírodní přehradou, tvořenou atlaským horským masivem. Středozemní moře, nemělo vždy rozlohu, jakou známe dnes. Dokonce vědci zjistili, že v dávné době, zde bylo tak málo vody, že místo moře, tu byla pouhá slaná jezera. A tyto anomálie se měli v časovém rozmezí tisíců let, opakovat. Středomoří téměř vyschlo, aby mohlo být následně opět zalito vodou. I když se při pohledu do map, může logicky zdát, že průliv tvoří část země španělské, není to tak. Gibraltarský průliv, spravuje Velká Británie, tak jako mnoho ostrovů a části země po celém světě.
Tajemné místo, západního průlivu
Řekové o průlivu mnoho nevěděli, pro mnohé, svět končil za Sicílií. Ještě kolem roku 500 př.n.l. přiznávají, že o severu a západě, mají velice málo informací. Navíc tuto část, území kolonizovali Féničané, informace týkající se průlivu neměl k dispozici každý. Cestování, bylo složité a tím spíše na cizí území. A tak, dlouhá staletí, toto místo, bylo jednoduše koncem, plochého, kulatého a uzavřeného světa.
Řečtí bohové a jejich příběhy, patří mezi nejznámější, mýty v celé Evropě. Řekové je však brali velice vážně a v podstatě do našeho letopočtu a ukřižování Ježíše Krista se k nim modlili a stavěli jim chrámy. Na jejich počest přinášeli do těchto chrámů, vzácné obětiny, v podobě zlatých soch a nádob. Až, začátkem našeho tisíciletí, nadpozemští bohové ustoupili Nové víře a lidé pomalu zapomněli. Řečtí básníci, jako první ve svých básních, popisují božská, dobrodružství opěvující dávnou dobu. Čas bohů a jejich potomků. Pokud, si tyto mýty přečteme pro zábavu, je jistě jedno, zda hrdina vykonal to či ono, tam a nebo jinde. Vrátíme se v čase a představíme si tu neskutečně vzdálenou dobu, která nám pomůže se ponořit do životů a říše bohů. Pokud, ale podle nějakého dávného záznamu se snažíme identifikovat místo, logicky se snažíme rozluštit, zda toto místo historicky, mohlo existovat a podle toho, určit i věrohodnost vyprávění. Řecký filosof Platón, popisuje bájný ostrov Atlantis a místo, které v podstatě určuje, jeho polohu. Tento bod, Řekové nazývali, Héraklovy sloupy a orientovali se podle něj (pro ostatní národy, však toto místo, mělo jiný název).
Kde, ve skutečnosti mohly stát Héraklovy sloupy?
Učenec, spojil mýtus s údajně reálnou zprávou. O těchto sloupech, však není nikde žádná zmínka, nejsou vyobrazeny a neznáme, ani jejich počet a smysl. V platónově dialogu jsou, ale podstatné, protože právě za těmito sloupy, bylo možné v jisté době spatřit ostrov Atlantis. Úžina, měla rozdělovat území na národy ZA a UVNITŘ, Héraklových sloupů. Byla, to jakási brána. Lidé toto místo znali, bylo tedy významné, ale o západní části, svého světa, (kde mají sloupy stát - Gibraltar), věděli pramálo. Na západě, zapadalo Slunko a končil tam svět. Uvnitř úžiny, za Héraklovými sloupy se měl rozprostírat Egypt, Řecko a mnoho ostrovů a dalších významných států. A před, těmito sloupy měla dominovat Atlantis. Opravdu, Platón udává místo, tak vzdálené všem, jako průliv (Gibraltar) ve skutečnosti byl a nesl zřejmě i název boha civilizace, která jej spravovala? A nebo, měl na mysli kultovní místo, všem Řekům známé? Místo, kde se lidé scházeli a svého hrdinu opěvovali a přinášeli mu tam obětiny? Kde, tedy hrdina Hérakles postavil své sloupy a proč? Postavil je vůbec a nebo, to je pouhé přirovnání, čehosi podobného sloupům?
Pokusme se společně zamyslet, nad vyprávěním tohoto, mýtu. Protože, při nahlédnutí do antických map, žádné národy, ostrovy, ani kontinenty ZA určeným místem sloupů (Gibraltar) tenkráte nebyly. (viz Atlantis II) O rozloze (Atlantického) oceánu, nebyl vůbec žádný pojem, mezi lidmi a o možnosti dalších světadílů (Americe) ještě mnoho dalších století, taktéž. Země se považovala za kulatý, uzavřený a plochý ostrov. Okolo, kterého proudila, v celku úzká, Oceánská řeka. Uprostřed, tohoto světa, expandovala nejvyspělejší civilizace - Řecko. Hvězdy, Měsíc a Slunce se točili kolem Země, která stála uprostřed vesmíru. Plochou Zemi, lemovala nebeská klenba, která měla podle představ pradávného světa, být pod jakousi kopulí. (Právě z tehdejších map, mentality lidí a záznamů o světě, by se mělo vycházet v určování významných, pradávných lokalit). Řecko v popisu o Atlantis, bylo krásnou úrodnou a rozlehlou zemí. Při kataklyzmatické katastrofě, kdy bájný ostrov měl zaniknout, zmizela ze světa i značná část samotného Řecka. To, ale napovídá, že katastrofa se odehrávala v jedné lokalitě a ve stejný čas. Před touto pohromou, měla krajina naprosto odlišný geologický ráz, než jej známe dnes.
Atlantis, měla své území končící údajně před Egyptem a ani Athénskou obec, neměla mít pod svou nadvládou. Severní hranice Libye a protější území Řecka, by měla logicky, být pomyslná brána této oblasti a v okolí měly stát, ony Héraklovy sloupy. Tyto části země jsou, ale od dob Atlantis mnohokrát pozměněny zemětřesením a zatopením o několik desítek metrů. Dávalo by smysl, že i samotný krétský ostrov, který má přibližnou délku 250 km, mohl tvořit část této Héraklovy brány, ale i zároveň část Atlantis. Ostrov, má dvě, téměř stejně vysoká pohoří, která jsou viditelná ze všech stran moře a Řekové, tento ostrov i kolonizovali. Ve své době, jej všichni dobře znali a hlavní město do dnes, nese název Héraklion. Horám, které zde z ostrova trčí, se mohlo odůvodněně říkat, Héraklovy sloupy. Také víme, že na ostrově Krétě, působila svého času, velmi vyspělá Mínojská civilizace. O které, nevíme téměř nic, kromě její vyspělosti a nadprůměrnosti. Jednoznačně popisujeme, kulturní a významný střed neznámé říše. Na antických mapách dále vidíme, že mezi Krétou a pevninou protější Libye, je patrné mořské zúžení, za tímto zúžením ( na východ ) opravdu, moře vypadá spíše jako záliv, jak popisuje řecký filosof Platón. Tato oblast, přesně odpovídá i tomu, že zde měly, být národy ještě nepodrobeny, jako bylo část Řecka a Egypt. Nakonec svoboda těchto zemí, byla hlavní příčinou, údajné války. (V popisu války, Atlantis - Athény, od Platóna).
[ ... ] V Našem moři.(Řekové, tak jmenovali Středomoří) ZA hranicemi Atlantis, uvnitř brány - řečené Héraklovy sloupy. [ ... ] (Platón) Zdejší část moře, (mezi Krétou a Libyí) tvoří bránu, na východ a západ, ale i bránu do Řecka a k Egyptu. Dnes se nám zdá, že moře, je zde dost široké ( okolo 300 km) na tvoření, strategických míst, jakou brána jistě byla. Ale, pokud odečteme desítky metrů moře (až 120 m) od ostrova Kréty a to samé u protější pevniny, tento prostor se rázem mění na minimálně 250 km dlouhý průliv, kdy jeho součástí mohla, být právě Kréta. Smysl to dává jednoznačný, byla zde, jistá hranice, která rozdělovala národy ZA a UVNITŘ, mořského zálivu. Navíc za touto bránou, (na západ) měla své území Atlantis, a po potopení ostrova se tímto místem, nedalo proplout, protože tam, byl velký nános bahna. I u Sicilského průlivu máme takové obdobné místo, kde je moře stále velmi mělké a mořské dno vykazuje mnoho potopených přístavů, měst a hrází v celém okolí. (při odečtení moře, se nám zde vykresluje, téměř, pevninský most, který by spojoval, dva světadíly)
Jistá, kontrola nad průplavem lodí, zde musela, být jinak by v nekončících válkách o ostrovy a pevniny na kterých stály moderní přístavy bohatých národů, nebyla možná žádná obrana. Po zániku této pomyslné Východní brány, se zprávy o katastrofě rychle, roznesly mezi severské a západní evropské národy, které následně podnikaly výpravy, proti zemím za Héraklovými sloupy. A jak, také vyplívá z historie, později, právě takzvané mořské národy z těchto stran, postupně vyplenily, vzácnou prastarou část východu. Protože, žádná brána na východ, již neexistovala. Po zřejmém zničení brány, dalším zemětřesením, nebyla již nikdy obnovena. Tato, brána ve své době, však musela mít velký smysl, a plnila i úlohu, jisté celnice a kontroly, při vývozu zboží z této lodní křižovatky. Samozřejmostí se jeví i účel obranný. Hladina moře se však zvedla o tolik, že zřejmě další výstavba brány, byla nereálná. Za touto východní branou, byl překrásný svět, ostrovů a přístavů, jak jej známe z vyprávění. Kréta, Rhodos, Trója, Týr, Egypt, Alexandrie, a snad ještě i Kyréna a celá Kyrénaika (oblast na východě Libye) Překrásné nadčasové chrámy, plné soch v nadlidské velikosti. Monolitické chrámy, podzemní města a stavby, i tajemné pyramidy. Které, lemovaly rozlehlé zahrady a parky, plné zvěře, jezer a vodopádů. Jsou to místa zrození, nejen bohů, ale i největších mudrců světa, které uznáváme, do dnes. Právě v těchto místech se nachází i nám známé stavby, které byly vybrány jako - Sedm divů světa. To vše, se skrývalo za branami východu, které tvořily, možná i Héraklovy sloupy.
Rhódský kolos, byl stavbou, podobnou Héraklovým sloupům?
Důvod a smysl předešlé teorie by byl, jistě logickým obranným prvkem, civilizací, zde žijících. Naše představa o těchto sloupech se shoduje s Rhodským kolosem, který stál před průplavem lodí do přístavu, na ostrově Rhodos. Zářící socha, boha slunce Hélia, doslova v božských rozměrech, celá z bronzu, tak jako Melqartovy (později Héraklovy) bronzové sloupy u západní brány, chrámu v Cádíz. A i když kolos, byl postaven, až kolem roku 300 př.n.l. vypovídá to o mentalitě a smýšlení lidí, kteří na počest boha, tak nádhernou věc, vyprojektovali a uskutečnili i její výstavbu, protože musela stát na neméně obdivuhodném podstavci, který držel stabilitu kolosu. Vskutku, dílo hodné boha. Zda stál na tomto místě i jeho předchůdce, dnes již nevíme, ale je to pravděpodobné, protože historie ostrova sahá daleko za dobu kamennou. Podle bájí, se měl ostrov vynořit z moře a jeho majitelem se následně stal bůh Slunce Hélios, který z něj učinil nejkrásnější ostrov Egejského moře. Řekové, tvořili překrásné a dokonalé sochy a chrámy. Hérakles, byl uznávaný, proto měl po celém Středomoří svatyně. Sloupy, nebo sochy s jeho jménem, které by otvíraly cestu na východ, od západu a zpět z východu na západ, by jistě byly, velkou poctou tomuto polobohu. Daleko větším uznáním nežli, pojmenování dvou i když významných skal, které, ale vedly na konec světa, o kterém se nic nevědělo. Navíc, jak, jsme již uvedli, mýtické hrdiny a bohy Řekové, přebírali z ostatních kultur Středomoří.
Thonis, egyptská Atlantis
Ani, Egypt nezůstal pozadu. Jejich, slavné město Thonis, bylo podle legend, bránou starověkého Egypta. Město se rozprostíralo u západního ústí Nilu. (Platón popisuje, že Héraklovy sloupy, byly u ústí velké řeky) Město, patřilo egyptskému bohu, úrodnosti, záplav a celému Nilu. Bůh Hapi, měl být vysochán z červené žuly, do nádherně dokonalé, obří sochy, která stála na vysokém podstavci a strážila vstup do Egypta. Byla to jakási posvátná symbolika, zřejmě všech národů sídlících v okolí Středomoří. Na počest svého boha vystavět sochu, která jej znázorňuje a do které se bůh převtěluje. Proto, většinou obří sochy tvoří brány, k chrámům, městům i ostrovům a celým lokalitám. Všichni legendy znají a respektují je v obavě z božího trestu. ( Připomíná to i Rhodský kolos, který byl zařazen mezi Sedm divů světa a o kterém existuje skutečný záznam). Město Thonis, bylo postaveno na přilehlých ostrovech v deltě Nilu. Bylo spojováno kanály, mosty, přístavišti i chrámy. Bylo, to přístavní a rušné, obchodní velmi významné centrum. Všichni, obchodníci z východu jej znali. Tedy i Řekové, kteří po kolonizaci, město přejmenovali na Héraklion. A to proto, že údajně jejich hrdina Hérakles, vůbec poprvé, když vstoupil na egyptskou půdu, tak to bylo v tomto městě Thonis. V Thonisu, bylo mnoho chrámů a Řekové si bravurně přeorientovali egyptské bohy na řecké.
Hérodotos vypráví, že bůh, který byl správcem Nilu, byl následně ztotožňován právě s Héraklem. A tak se dozvídáme, že vlastně Hérakles měl stát, jako strážce v nejznámějším městě té doby, obdobně jako Rhódský kolos na ostrově Rhodos, který leží téměř naproti. Dva kolosy, nejznámějších řeckých bohů v jedné lokalitě a v podobném duchu. Strážci bran. V této kapitole, popisujeme některá vhodná místa pro umístění Héraklových sloupů, tato varianta, ale dává největší smysl. Egyptští kněží, při svém popisu Atlantis, také připomínají místo sloupů, ale zároveň zdůrazňují, že toto místo pouze Řekové, tak nazývají. Tato poznámka mnichů, se zdá, být rázem logická. Všichni obchodníci, sousedé a obyvatelé Egypta, město nazývají Thonis, pouze Řekové po svém - Héraklion a samozřejmě, že historií navazují, na tohoto svého dosazeného hrdinu a vše tomu přizpůsobují. Socha boha, střežícího bránu do Egypta, byla zaměněna za Hérakla. (Hérakl střežící bránu, i Řekové tak nazývají místo Heraklových sloupů, jako Héraklovu bránu) Neexistuje, příhodnějšího místa, pro symbolické Héraklovy sloupy. Lokalita všem známá, za kterou zářila, ve své době i Atlantis.
Součástí Thonis, bylo několik ostrovů, na kterých stály chrámy a vysoké budovy. Tyto stavby, včetně soch, vyčnívaly do celého okolí, byly vidět i z moře, až do té doby, než bylo město zničeno a potopeno, jako mnoho ostatních měst a přístavů z této lokality. Pokud opět posuneme mořskou hladinu o desítky metrů zpět, směrem do moře, musí tato část města zasahovat daleko do míst, kde dávno kromě vody, dnes není nic. Dříve, ale muselo město a jeho mola a hráze zasahovat daleko k pobřeží Kréty a v podstatě, to bylo místo v průlivu. Přístavy, plnili lodě rybářské, obchodní i vojenské, migrující obchodníci a místní lidé, proto lokalitu notoricky znali i z vyprávění, město všichni jmenovali Thonis. Jen Řekové Héraklion a později, již jen, jako Héraklovy sloupy, kdy po zemětřesení z ostrůvků, bývalého letoviska, vyčnívaly pouze sloupy a pilíře z Heraklových chrámů a soch. V každém případě, to bylo místo o kterém se dlouho muselo vyprávět a lidé, tuto lokalitu znali po několik století a nespočet generací. Tím, že nebylo z města nic zachováno pomalu začalo upadat v zapomnění. S nástupem, římské říše a podmanění si Řeků, se život a vývoj Řeků zastavil a možná, ani nechtěli předávat dál pravdivou historii. (dávalo, by smysl, že Platón určil záměrně Héraklovy sloupy na Gibraltar, nebo je to jen, naše špatně pochopená myšlenka filosofa? Pokud tušil, že Řím ovládne jeho zem, asi by jim nechtěl předávat, tak vzácné, staré zprávy o lokalitě Atlantis, které byly určeny, právě a pouze Řekům) Nevyprávíme zde mýtus, ale příběh o skutečném městě, (Thonis) které bylo znovuobjeveno, nedaleko Egypta a v současné době, je již průzkum mořského dna s touto historickou pokladnicí, plnou drahocenných nálezů, realitou. Velmi vzácné artefakty, vypovídají a potvrzují legendy o prastarém městě. Archeologové, místo nazývají egyptskou Atlantis.
Místo hodné Héraklových sloupů se základy Thonis, které potvrzují mnohem starší osídlení. Když to celé shrneme, tak máme lokalitu, kde prokazatelně z historických zdrojů, měl být i Hérakles. Měl, zde svůj chrám, který podpíraly sloupy a zřejmě i svou sochu, obdobnou jako, byla u ostrova Rhodos. Lokalita, všem známého města, ležela u ústí moře a tvořila jakousi bránu západu a východu, ale také u ústí velké řeky jak popisuje Platón, tedy Nilu. Protože, toto nejvýznamnější město své doby, bylo vystavěno právě na egyptské půdě. Po zemětřesení, město jako mnoho dalších zmizelo pod hladinou. Z moře vyčnívala pouze torza a siluety chrámů, včetně sloupů. Překrásná socha z červené žuly, která sice byla vystavěná na počest jiného boha, ale po kolonizaci Řeků nesla jméno Hárakla, byla zničená jako první. Nejdříve, po ní zbyly jen sloupy které ji podpíraly a nakonec ji moře uvěznilo na věky, pod temnou mořskou hladinu. Posvátné místo, však lidé uctívali dalších několik století, nežli se historie proměnila v mýtus. Za těmito sloupy, za touto branou stála Atlantis. (Atlantský obdélník, z kterého zůstala jen malá část - dnešní Řecko - a protější torzo, ohromného oválného poloostrova, - dnešní Sicílie a Itálie.)
I Melqart, (fénický bůh, přejmenován Řeky na Hérakla) měl mít, také své brány se sloupy. Překrásné a smysluplné, protože tvořily celek jeho chrámů. Také musíme připomenout - Dobu temna - o těchto stoletích nemáme, téměř žádné informace. To, ale neznamená, že v této době se nic neudálo! Naopak. A tak, jen slepováním malinkých kousků historie, které nalézáme všude v archeologických lokalitách, můžeme částečně předpokládat, život a zánik vyspělých civilizací ve Středomoří, ale i po celém světě. Názvy lokalit a bohů se měnily, při každé kolonizaci a tak je složité rozlišit, který chrám komu skutečně, byl původně vystavěn. Avšak v našem případě město Thonis je adeptem na umístění Héraklových sloupů číslo I. a podtrhuje představenou teorii K.Donn. o lokalitě Atlantis.
Řecký Hérakles, je Fénický Melqart?
Potomek, boha Dia a krásné pozemské ženy. Polobůh neskutečné síly. Jeho život, byl jedno velké dobrodružství. Pomáhal lidem a osvobozoval je, od různých nestvůr a prokletí, pomáhal, kde bylo potřeba. Proto, ho lidé tolik milovali. Hrdina působil převážně na území Řecka, kde měl i své sídlo z kterého vyjížděl plnit své úkoly. V jednom z příběhů se Hérakles, chce zbavit své kletby, kterou na něj seslala jeho nevlastní matka, bohyně Héra. Žárlila na něj a z hloubi srdce nenáviděla natolik, že se nepozastavila před ničím. To, byl osud potomků bohů s pozemskými ženami. Hérakles, však ani zdaleka, není pouze hrdina, jakého známe z řeckých mýtů. Na území Středomoří se toto jméno objevuje velmi často. Lidé na jeho počest stavěli chrámy a pojmenovávali celá města. V Egyptě, Řecku, Krétě, ale i daleko na západě, jako byl dnešní Gibraltarský průliv, nebo města na pobřeží Atlantického oceánu. On však, přišel na scénu daleko dříve, pod jménem boha Melqarta. Tento bůh, byl hlavním fénickým božstvem, vážený a uctívaný, proto si jej Řekové ponechali. Fénická říše, byla velice rozsáhlá a vyspělá. Je logické, že po kolonizaci, Řekové studovali jejich božstva a prostě si je přivlastnili, pod jinými jmény, ale stejnými příběhy. Tak, jako Hérakla. Obdobný postup, praktikovali i u Mínojců, když trvale kolonizovali Krétu, hlavní město pojmenovali právě po Héraklovi a tento název, krétské město nese doposud.
Rádi, bychom zde, rozebrali smysl a důvod názvu Héraklových sloupů - dnešního Gibraltaru, protože tyto sloupy, jsou klíčové v určení lokalizace bájného ostrova Atlantis. Platón, tento záznam pouze opisoval o sloupech se již zmiňují básníci o několik století dříve. I v nejstarších mapách vytvořených Řeky je Gibraltarský průliv popsán, jako Héraklovy sloupy. Mýtus nám vypráví, že při plnění jednoho ze svých úkolů hrdina, prokopal úzkou šíji a postavil u ní dva sloupy a po té, pokračoval ve své cestě dál. Krátil si tak cestu. Sloupy, měly bránit vniknutí nestvůr z Atlantiku do Středozemního moře. Tyto dva sloupy mají, symbolizovat skály u popisovaného průlivu. Jedna skála - sloup - stojí na straně Maroka, druhá na straně Španělska. Nevypadají však, jako sloupy a rozhodně, by nemohly zabránit čemukoliv vplout od Atlantiku do 70 km dlouhého průlivu, protože stojí dovnitř Středomoří. To je přesně obráceně, než by sloupy měly stát i při účelu obrany. Z jakého důvodu Hérakles stavěl sloupy uvnitř svého moře? A jakou, to mělo souvislost s plněním, jeho desátého, ale v dalším vyprávění například pátého úkolu? Zřejmě žádnou. Příběhy, byly sepsány, tak aby na sebe navazovaly a většinou to, byly útržky bájí celého Středomoří. Jak jsme již výše popsali, pokud čtete báji jako pohádku, nemusíte přemýšlet, zda se zakládá na skutečnostech. My se, ale snažíme právě u Hérakla nalézt odpovědi a základ vzniku Héraklových sloupů. Protože mají, být velmi podstatnou součástí skutečného příběhu, tak jako samotná existence sloupů.
Héraklovy, nebo Melqartovy sloupy?
Féničané a jejich kultura z které čerpali, nejen Řekové. Ve své době (začátek 1 tisíciletí př.n.l.) to byl velmi vyspělý a civilizovaný národ. Od východu postupně kolonizovali téměř celé Středomoří, až daleko za Západní bránu (Gibraltar). Mezi jejich území patřilo například i Španělsko a Portugalsko, část Sardinie i Sicílie a další ostrovy a pevnina celého Středomoří. Jejich hlavním božstvem, byl bůh Melqart. Tomuto, bohu stavěli chrámy a kultovní místa, všude, kde pobývali.
Později právě tento bůh, byl přejmenován Řeky na Hérakla. Melqart, byl patronem městského státu Týre ve Fénicii a hlavní bůh ve fénicko-punských panteonech. Byl, králem podsvětí a ochráncem vesmíru. Hérodotos (484 př.n.l.) popisuje, jak při své cestě do Týru, navštívil chrám Héraklův, (před tím, Melqartův) který byl velice uctíván a bohatě zdobený dary, mezi nimiž stály i dva překrásné sloupy. Héraklovy sloupy. Jeden, byl celý z ryzího zlata a druhý z čistého smaragdu, který v noci nádherně zářil. Chrám v Týru, byl považován za jeden z nejvýznamnějších chrámů boha Melqarta a symbolizoval, jakousi bránu východu. Za chrámem a pevninou, (východně) bylo podle mýtů jezero Slunce, odkud Slunce každé ráno vycházelo na svou cestu světem. Jezero, bylo na konci světa, kde končila pevnina a vtékalo do Oceánské řeky, daleko na východě. V Týru se velekněz Melqarta, považoval za druhou nejdůležitější osobou, po králi. Původ tohoto boha, pochází z Týru a rozšířil se na západ.
Kromě chrámů, například na Sicílii, dnešní městečko Cefalů, při kartágské nadvládě, bylo známo jako město Melgarta. Městečko, je opravdu kouzelné, uprostřed se rozkládá hora na které, byly chrámy a v těsné blízkosti kolem hory, stojí dokola zástavba domků městských částí. Hora dnes vypadá, jako klobouk. Město sousedí s mořem a tak vytváří překrásnou scenérii. Na hoře, jsou pozůstatky hodně dávného osídlení, králů. Město, je podobné popisu o Atlantidě. Kruhová hora s chrámem uprostřed a okolo zástavba domů, pro sloužící personál. Jen mořské pásy kruhů, zde chybí. Ale, pokud zapojíme fantazii a odečteme 12 tis. let zpět, zřejmě bychom lokalitu, nalezli v úplně jiné realitě. Právě oblast Cefalů, je téměř v přesném středu Východní (Týr) a Západní (Cádiz) Melqartovy brány. Že, byl Melqart ztotožňován s Héraklem, potvrzují i mince ze 4 st.př.n.l. kde hlava hrdiny je totožná s vyobrazením hlavy Melqarta. Z Východní brány do Západní brány je to přibližně 4 000 km a ostrov Sicílie se svým městečkem Cefalů, leží přesně uprostřed této cesty. Byla tato tři místa, vystavěná Féničany, bohu Melqartovi, vybrána náhodně, nebo chrámy vystavěli na kultovních místech po předešlé civilizaci?(Atlantis)
Jistě stojí za zmínku i posvátná hora v severním Tunisu v překladu - Ten (pán) se dvěma rohy-. Hora je rozdělena na vrcholku na dva samostatné vrcholy. Tyto rohy, jsou téměř stejně vysoké (okolo 500 m) a vyčnívají daleko do krajiny. Pokud Řekové přebírali božstva jiných kultur a zde je to jednoznačné, uctívali i tuto horu. A protože Hérakl v symbolu, žádné rohy neměl, horu mohli nazvat jednoduše Héraklovy sloupy. Masiv je součástí národního parku Boukornine v Tunisu. Ball Hammon, bylo hlavní božstvo a patron Kartága, byl spojován s bohem Slunce a beranem. Proto i dvourohý kopec. V Řecku měl tohoto boha zastupovat titán Crón a v Římě bůh Saturn. Jeho socha sedící na trůně je téměř shodná se sochou, řeckého boha Dia a jeho synem je Melqart, který byl uctívaný napříč Středomořím, zejména v jeho koloniích Kartága (Tunis) a Cádíz (Španělsko). Jeho chrámy se nachází nejméně ve třech lokalitách Španělska (Cádiz, Ibiza, Cartagéna). Nedaleko těchto lokalit nacházíme i město Elche a její slavnou sochu - Dámu z Elche-. Socha, zřejmě bohyně, nebo kněžky má pocházet ze 4 st.př.n.l., ale mnozí v ní vidí, prastarou symboliku Atlantis. Právě v Cádíz stál, také jeden z nejvíce uctívaných chrámů boha Melqarta. (Město má v současnosti, ve svém znaku Hérakla se dvěma sloupy.) A tak, jako posvátný chrám v Týru mohl symbolizovat Bránu východu, tak chrám v Cádíz mohl symbolizovat Bránu západu. I zde stály dva sloupy, tentokráte celé z bronzu, tak jako i brána, kterou zdobily. I brána, byla bronzová a byl do ní vyryt život Melqarta a jeho činy. (později příběhy Hérakla) Tento chrám se považoval, také za nejposvátnější a pod jeho střechu, přijížděli nocovat nejmocnější králové, když potřebovali odpovědět na složité životní a panovnické otázky, na které jim bůh v noci odpovídal. I toto posvátné místo později převzali Řekové a shodou okolností sem měl cestu i jejich Hérakles, při plnění jednoho z úkolů. Kdy měl přivést dobytek obra Gérona. Jeho ostrov měl být, právě poblíž Cádíz.
Héraklův 10 úkol
Hrdina se vydal z Řecka, plnit úkol a při své cestě musel rozrazit skálu, kde následně vznikl průplav, nikoliv průliv, protože průplav, byl vytvořen uměle a průliv přírodně. (Potom tedy Gibraltarský průliv, by měl být nazýván průplavem. A doba, kdy místo bylo ještě spojeno pohořím Atlas, se popisuje před miliony lety, tedy zásadně tento fakt nesouhlasí s obdobím, ve kterém měl působit Hérakles a řečtí bohové.) Vrátil se zpět na začátek tohoto průplavu (70km) a postavil tam své sloupy. Po té opět proplul průplavem do Atlantiku, kde nedaleko měl ležet ostrov obra Gérona. Obra zabil a stádo dobytka, měl odvést zpět do Řecka. No i když si cestu složitě musel prokopat skalou, zpět tudy nešel. Přecházel, přes všechny hory, kopce a řeky Evropy směrem na východ, čímž rodné Řecko úplně obešel, aby se z východu země, mohl vrátit zpět do Řecka, přes Itálii.
Verzí tohoto příběhu je několik, ale my uvádíme slova, otce dějepisu a historika Hérodota. Učenec při svém studiu, prochází dlouhou cestou po zemích Středozemního moře a poznamenává zvyky a kulturu lidí včetně Egypta, ale hlavně podrobně popisuje persko-řecké války. Vytvořil i mapu světa a sepsal dílo, pod názvem -Dějiny-. O mýtech o Héraklovy sám píše, že tak jak, jej znají v Řecku, nikde při své cestě neslyšel. V Egyptě, řeckého hrdinu Hérakla neznají vůbec, ale uvádí, že před 17 tis. lety př.n.l. prý jeden z 12 egyptských bohů, byl Hérakl. To potvrzuje, že Hérakl je pradávným bohem a stavěli se mu dvojí chrámy, jednak pro nesmrtelného boha a jednak, jako hrdinovi v obou případech s velikou úctou. Nakonec však i učenec přiznává, že Řekové vykládají, jiné věci aniž, by si je ověřili. Rodokmen, řeckých bohů měl například vytvořit, Homér a Hésoidos, kolem roku 800 př.n.l. Před touto dobou, historici nazývají, tento časový úsek, Dobou temna (1200-800/900 př.n.l.) z dávné doby je velice málo informací a tak jen těžko lze ověřit, co se kde událo. Zajímavé však je, že popisujeme z jiných zdrojů dobu, dokonce ještě starší, nežli byl zánik naší Atlantis, ale již i existenci Egypta. (17tis.let př.n.l.)
Ale my se nyní vrátíme ještě k cestě Hérakla od obra Gériona a co o této cestě poznamenal Hérodotos. Řekové od Pohostinného moře (Černé moře) vypráví, že když, Hérakles odháněl skot od obra Gérióna, přišel do pusté země, kterou nyní obývají Skythové. Tam ho zastihla zima a mráz.... Podle dostupných map z té doby, kočovný národ Skythu působil převážně na severu a východě, takže hrdina hnal stádo ze západu od průplavu, který sám vytvořil, až na východ, přes celý severský evropský kontinent a hory a tou podobnou cestou zpět až, k Itálii, aby se mohl vrátit přes Sicílii, (pořád s tím stádem dobytka) konečně do cílové stanice - Řecka. (???) Ostrov Sicílie, hraje v příběhu, také roli protože se tam měl Hérakl zastavit při své zpáteční cestě od obra. Otázek vyvstává mnoho. Proč prorážel skálu, když přes ní nešel zpět? Proč stavěl sloupy uvnitř do středu svého moře a ne do Atlantiku, když tyto sloupy, měly bránit nestvůrám z oceánu, aby nevpluly do Středomoří? A proč, tak složitě se stádem obcházel celou pevninu?
Zde je patrné, že průliv a posvátné místo s chrámem Melqarta - později Hérakleion v Cádíz si Řekové prostě upravili, jak se jim hodilo do celého příběhu. Na, posvátnost a výjimečnost míst, však pozapomněli, nebo ji možná ani neznali i když obě místa zvěčnili v příběhu o svém hrdinovi. Melqartovo jméno, doslova zaměnili za Héraklovo. Melqart v chrámě v Cádíz měl dokonce, být i pochován a proto byl chrám, tak posvátný a nejdůležitější. Do svatyně s bronzovou západní bránou a dvěma bronzovými sloupy se nosilo mnoho vzácných obětin a darů. Někteří Řekové, tyto sloupy považují za „TY“ Héraklovy sloupy. Smysl těchto sloupů je jistý. A tak se dostáváme k podstatě celého příběhu. Melqartovy chrámy ve kterých, bylo mnoho sloupů. Melqartových sloupů - později Héraklových sloupů. Dva symbolicky nejdůležitější chrámy, dělící téměř přesně 4 000 km, které spojují posvátné sloupy. Celkem tedy čtyři. Zlatý a smaragdový stojí v chrámě symbolizujícího Východní bránu, bránu Slunce a zrození a dva bronzové sloupy s ohromnou bránou osudu, symbolizující bránu západu Slunce, temna a smrti. Čtyři sloupy držící nebeskou klenbu, protože Melqart, byl ochráncem vesmíru a tak jej musel i zajistit, aby nespadl na Zem.
Připomínáme, že v dobách, kdy byly tvořeny tyto mýty se lidé domnívali, že Země je plochý ostrov, okolo kterého obtéká Oceánská řeka. Slunce a hvězdy se pohybují kolem stojícího disku - Země. Na prvních mapách například od Homéra svět znázorňuje, jako kulatý ostrov s celkem úzkou obtékající Oceánskou řekou. Ve středu mapy, tedy ve středu světa je Řecko. Zajímavé je že na této mapě světa ještě není vyznačen žádný průliv, naopak na druhé straně k východu je průliv, který vtéká do Slunečního jezera a následně do východní Oceánské řeky. Pokud bychom tedy, chtěli hledat Héraklovy sloupy na této mapě, museli bychom celé vyprávění přeorientovat na východ, protože tam je vyznačen jediný průliv. (podle starověké víry, by umístění Atlantis na východ-zrození, dávalo větší smysl, než na západ- smrt) Mapa Homéra je jedinečná i v tom, že tím, že průliv nezakreslil, vlastně vystihl geologický ráz krajiny, která skutečně, tak vypadala před miliony lety, kdy kontinenty ještě, byly spojeny s pohořím Atlas, to tak tvořilo přírodní hráz mezi Středozemním mořem a Atlantikem. Tato hráz se neměla protrhnout najednou, ale postupně si voda začala razit cestu, až vznikl průliv.
Nakonec dnes již víme, že kontinenty, byly spojeny v jeden, ohromný, říkáme mu Pangea. Z tohoto jednoho kontinentu se postupně země rozdělila na menší, které známe dnes. Nejdříve se Pangea rozdělila, na první dvě části jižní Gondwanu a severní Laurasii, mezi nimi protékal oceán Tethys. Při dalším členění kontinentů se oddělila Amerika a rozdělila Evropa a Afrika (tenkráte, Libye) s Asii. Hranice kontinentů, jsou však sporné, například Hérodotos píše, že Egypt patřil pod kontinent Asie. Z jakých informací Homér čerpal? Kde a od koho slyšel, nebo viděl vyprávět o tak dokonalém rozložení Země, kterou následně dokázal i vykreslit? Mohl si to vše vymyslet, nebo měl k dispozici skutečný záznam o historii a mapy jen obkresloval? A kdo, tedy tento záznam vytvořil? V této době nemohli tušit, že před miliony lety průliv (Gibraltar), nebyl průlivem, ale celkem jednoho pohoří! Náhoda, nebo pozůstatek informací, po předešlé civilizaci, například Atlantis? A to, že je Země plochý disk ještě i dnes má své zastánce (po 3 000 letech?) i přes to, že máme, trošku jiné informační možnosti. Nakonec na to, jaké měli naši předci k dispozici technologie a vědomosti, jsou jejich mapy a megalitické stavby, chrámy, sochy ohromných rozměrů a dokonalých tvarů, majáky, zahrady, zavlažovací systémy, překrásná města a přístavy, unikátní a doslova geniálními výtvory.
Život před 12 000 lety
Historici a učebnice dějepisu, potvrzují, že před 12 000 lety, na naší Planetě, žil velmi inteligenčně omezený, lidský druh našich předků - sběračů-, kteří své obydlí nacházely ve skalních jeskyních. Z jeskynního příbytku, do vzniku pyramid je trošku, velký skok, asi jako cesta do budoucnosti Červí dírou, zítra. A kdo, tedy ty megality, chrámy a pyramidy vyprojektoval a postavil? To vše nenáleží, našim pravěkým předkům, kteří žili v jeskyních, (jak uvádí historici) ale dokonalé a vyspělé době, s obyvateli na obdobné úrovni. Dle naší historie, nám je předkládáno, že v podstatě jeskynní člověk, se ráno probudil ve své, migrační letní jeskyni a vyprojektoval, rovnou stavbu pyramid i s jejich smyslem. Asi přišel na to, že pyramidy, budou jeskyní lidé do budoucna potřebovat. Vypracovali dokonalý projekt s naprosto přesnými rozměry, (což odpovídá pokročilé praxi, znalosti geometrie, matematiky a astrologie). S jistým, a stoprocentním, smyslem a účelem. A následně, povolali statisíce zemědělců, kterým dali do rukou, dláta a předložili jim, své projekty k praktickému zpracování a realizaci, doposud nám, nepochopených technologií. (Naprosto geniální projekt, který měl být vytvořen, přesně opačnou technologií primitivní výstavby. To není logické a smysluplné, snad ani reálné). Byli vůbec dělníci schopni pochopit, co tvoří s tak základním pracovním vybavením a vzděláním? Je reálné, aby prostý člověk, zřejmě zemědělec, mohl vytvářel tak, dokonalé dílo, jakým byla stavba pyramid ? Pyramidy, vstupují hluboko, pod své základy. Velice propracovaná a složitá projekce dávných architektů. Bez odborného dohledu, dnes bychom specifikovali dokonce, akademického vedení, by nebylo možno stavbu vůbec uskutečnit a dokončit. To, ale naznačuje, že v době nám velmi vzdálené, žila civilizace, která byla schopná vyprojektovat stavby, které jsme doposud nepochopili. Tato civilizace nepocházela z jeskyních domovů, ale z doposud neprobádaného a nepotvrzeného světa, našich velice inteligentních předků. (nikdo jiný nemohl vytvořit megalitické stavby, chrámy, pyramidy) Spoléháme se na historiky a vědce, kteří musí vědět a znát víc, nežli my, (amatéři), ale někdy se stačí zamyslet a svou myšlenkou vyvrátit tato, logicky nesmyslná tvrzení.
Dokonce, byl uskutečněn projekt, který měl potvrdit myšlenku, že stavby pyramid, vytvořili tito prostí dělníci. Skupina vědců si vytvořila podmínky, nedaleko skutečných pyramid s tím, že po ukončení stavby, opět terén dají do původního stavu. Pyramidka, měla být malá, ale s kvádry, které odpovídají rozměry a hmotností, kvádrům z Velké pyramidy. Složitost výstavby je v tomto případě až, neskutečná. Vytesat a opracovat bloky, po té je přemístit po vodě i souši, až k místu stavby, bylo bez moderních vymožeností nereálné. Následně uložit kvádrové bloky s naprostou přesností, bylo nad síly vědeckého týmu, proto bloky museli značně zmenšit. I tak, to bylo velice obtížné kvádry usadit. Když, vědci sečetli, kolikrát museli využít moderní techniku a spočítali dobu opracování kvádrů a přemístění, závěr zněl, že postavit pyramidu je, tak časově náročné a technicky složité, že s vybavením a znalostmi, dělníků, jaké té době připisujeme, je výstavba nereálná. Přes to, stále věříme tomu, že lidé celé generace, otesávali tisíci kilové kvádry, dlátem a kladivem do nadlidských rozměrů, aby je následně, mohli abnormálně, složitou cestou dopravovat na určená místa a po rampách vytahovat pomalu, až do nebe. A následně, několika tunový kvádr, jen tak usadit přesně na místo. Neskutečně dokonalý projekt výstavby pyramid a jejich smysl, který jsme ještě nepochopili, stejně jako celou technologii a smysl, všech megalitických staveb. A na druhou stranu, naprosto primitivní realizace, těchto složitých projektů? Bez pokročilých nástrojů a technologií s amatérskou masou dělníků? Navíc například ve Velké pyramidě jsou i místnosti s dokonale opracovanými stěnami a stropy. Což, by se muselo tvořit při pokládání kvádrů, které je v podstatě ze všech stran objímají. Tahle teorie postrádá logiku a smysl a je nereálná. Nereálnost této teorie potvrzují i lokality v Jižní Americe, kde by stovky dělníků museli přemísťovat obdobné kvádry, ovšem po stoupajících a úzkých cestách k výstavbě chrámů (například Inských). Při rekonstrukci, nebylo možné s tímto kamenem, ani pohnout natož jej vynést na stanovené místo. Potřebný počet lidí, který by s kvádrem pohnul se jednoduše na cestu nevměstnal! Ale na rozdíl od Egypta, domorodí lidé z Jižní Ameriky na dotaz, kdo jejich chrámy vystavěl odpovídají - To my ne, to bohové, my jsme již přišli do hotového-.
Logická úvaha, nebo konspirace?
Kapitolu o mýtech, bychom chtěli uzavřít prostou logickou úvahou. Řecký filosof Platón popisuje bájný ostrov Atlantis a jeho lokalitu ZA HÉRAKLOVÝMI SLOUPY V ATLANTICKÉM OCEÁNU, příběh mu přenechal Solón. Řecký politik Solón, kolem roku 600 př.n.l. přinesl záznam o potopeném ostrově z Egypta. Zpráva měla vyprávět příběh starší 10 000 let př.n.l. Solón chtěl z této zprávy vytvořit záznam, v podobě básní, aby příběh zůstal věčný a zpíval se a přednášel na slavnostech, což by mu rozšířilo jeho jméno. Nakonec tak, ale neučinil. Solón, potomek královského rodu, jeden ze sedmi mudrců, byl velice vážený a vzdělaný člověk a musel si dobře uvědomovat důležitost toho, co se v Egyptě dozvěděl. Když se vrátil z cest usedl a poznámky začal sepisovat do děje. K práci, byla nutnost nahlížet do mapy. Velký výběr map v této době nebyl, navíc jak jsme již popsali lidé měli trošku odlišnou představu o světě. Logicky musel pracovat s nejstarší dostupnou mapou světa, protože novější mapy, by již nemusely korespondovat s vyprávěním z tak dávných časů. Navíc hovoříme o Středomoří, kde je velmi aktivní tektonická činnost a zemětřesení mění krajinu k nepoznání, ve velmi častých časových intervalech.
Autorem prvních map, byl uznávaný Homér, který musel čerpat z mnohem starších záznamů. Solón si tedy, přiložil tuto mapu ke svým poznámkám a hledal sám, kde potopený ostrov mohl skutečně ležet. Z vytvořeného zápisu z Egypta, měl spoustu informací a i když byl výborný politik, představa o světě zůstávala v této pradávné době stejná. Svět je plochý ostrov plující v Oceánské řece a je rozdělen na tři světadíly, Evropu, Libyi a Asii. Uprostřed těchto světadílů je dominující civilizace Řeků. Tvar Země je kulatý a uzavřený. Oceán, je úzká řeka, obtékající pevninu. Nic jiného neexistuje. Lokalita potopeného ostrova Atlantis musela logicky, být uvnitř ve Středomoří. Jiná varianta nebyla. Atlantis, nebyl žádný ostrůvek, který by se vměstnal do Oceánské řeky. Pokud si uvědomíme, že rozloha je přirovnávána k Libyi s Malou Asii dohromady a Libye, byl tenkráte název celého kontinentu dnešní Afriky. Potom nemluvíme o nějakém státu s hlavním, ostrovním, kulatým městem, nýbrž o celém kontinentu. I s dnešními znalostmi, takový kontinent umístit do Atlantiku, aby bylo možno se přes něj dostat na další země a ostrovy je vcelku nereálné, protože tento kontinent, by musel spojovat Ameriku s Evropou. Kde jsou o tom záznamy??? Navíc vědci při zkoumání atlantského dna, vylučují možnost, že by zde mohl být velký ostrov potopen, protože dno oceánu, tomu neodpovídá.
Solón se svou vysokou inteligencí, neznal rozlohu oceánu, ani možnost dalších kontinentů (Ameriky), ale velice rychle zjistil, že při pohledu do mapy, je jen jedno místo, kde Atlantis mohla dominovat. Její centrum, ale překrývalo střed tehdejší Země. A středem Země, bylo podle map a smýšlení, Řecko. Pokud by epos sepsal, Řecký národ by degradoval, protože by přiznal a potvrdil, že to z čeho čerpají, není výjimečnost a nadřazenost, nad ostatními, dána bohy. Ale pouhé sbírání střípků, po expandující vyspělé civilizaci, která zde pobývala celá tisíciletí před nimi. Řecká ješitnost a hrdost mu nedovolila dílo dopsat a tak zůstal spis uložen do té doby, než přišel na historickou scénu Platón. Ten si Solóna velice vážil a dokončit jeho práci považoval za čest.
Uplynulo však spousty času a svět se měnil názorově, v otázkách víry i v představě o světě. I ráz krajiny se geologicky částečně změnil s každým zemětřesením. Nevíme, zda Platón přepisoval, již hotové poznámky Solóna, nebo měl k ruce i původní soupis od egyptských mnichů i s načrtnutou mapou, bez úprav, ale v každém případě, tyto okolnosti měli vliv na jeho další práci. Ve svém popisu Atlantis, některá místa popisuje velmi podrobně, až zbytečně. A podstatné části, jako byla lokalita, nechává v mlze a hádankách.
Jediným opěrným bodem, jsou právě Héraklovy sloupy - které mají symbolizovat skály u průlivu ústícího do Atlantického oceánu. Platón, však dobře musel vědět, že jediná cesta k lokalizaci ostrova je srovnání popisu s nejstarší mapou. V té, ale není zakreslen, ani oceán, ani průliv. I když své dílo chtěl zřejmě zveřejnit, opět nebylo dokončeno. Vypisuje mnoho vodítek, podle kterých, by muselo být i snadné místo identifikovat, ale na druhou stranu, jakoby záměrně čtenáře - badatele, vodil za nos. Snad ho napadá obdobná myšlenka, jako Solóna. Přitom právě bájný ostrov Atlantis z tohoto filosofa udělal nesmrtelného a hrdý Řek se zapsal do světových dějin lidstva a nedovolil Řecko padnout v zapomnění.
A my, pokud nás otázka ohledně ztraceného ostrova Atlantis zajímá si přiložme k posouzení mapu Homéra, kde zjistíme, že představa lidí o světě je v začátcích a svět vnímají, jinak než my dnes (viz článek Atlantis II.) Že Atlantis, nebyla země západu, spojovaného se zánikem Slunce, ale právě naopak. A ani rozlohou, by se nemohla vměstnat do tehdejší Oceánské řeky. Řecké mýty, jsou krásné pohádky, slepené z mnoha dalších příběhů různých civilizací. A Řekové, nikdy nekolonizovali území Gibraltaru, ani jeho průliv. Název Héraklovy sloupy, tak bývá označen, pouze v řeckých mapách a vyprávění. Chrámů, měst a svatyní nesoucí jméno Hérakla je po celém Středomoří mnoho. Je tedy i mnoho míst, kde mohly stát jeho sloupy, ať již symbolicky v podobě hory, skály, ostrova, nebo skutečně, jako fyzické sloupy. Ale podstata sloupů, se nacházela u předešlého boha, symbolika držení nebes a sluneční cesta z východu na západ. Navíc, Řekové tvrdí, že místo těchto sloupů notoricky všichni znají, přitom Hérodotos popisuje, že pevnina severu a západu je téměř neprozkoumaná a že o těchto místech vědí velice málo. ( logičtější, by byl popis egyptského města Thonis, nežli západního průlivu) I Hrdina Hérakles je v podstatě přejmenovaný fénický bůh Melqart (ale možná i egyptský) a jeho chrámy mají přímou spojitost se sloupy, bránou a nebesy. Melqartovy sloupy drží nebeskou klenbu, (tenkráte si lidé mysleli, že Země je plochá a nebeská klenba, aby na ní nespadla musí být držena sloupy.) I v Egyptě se s tímto příběhem setkáváme. V egyptských mýtech, se píše o vyspělé a krásné zemi, která byla zničena zemětřesením a mořem, ostrov ležel na západ od Egypta. Měl, na něm stát jeden ze čtyř sloupů, které sahaly, až do nebe. Mýtus o sloupech bude asi velmi starý a každou civilizací upravený. U Řeků drží sloupy s klenbou Atlas, později místo klenby, drží zemský glóbus na svých ramenou, ale to je Řeky opět naprosto nepochopená podstata, vzniku a smyslu, převzatého mýtu.(a nebo záměr?)
Při bližším zamyšlení se, nad otázkou o vzniku a podstatě Héraklových sloupů, se dozvídáme, že adeptů na místo je několik, ne však všechny korespondují s dalším vyprávěním Platóna. Zdá se, že nejméně shodující se lokalita s popisem filosofa je Gibraltarský průliv. Záměrně odvedená pozornost čtenáře a nebo, pouze nepochopená myšlenka? Neadaptování se s mentalitou lidí, kteří mají představu o světě naprosto odlišném, než jej známe dnes? Neznalost území o kterém hovoříme a které se nedá v žádném případě, porovnávat s dnešními mapami, to vše mohlo vytvořit z reálné historie mýtus. A protože Héraklovy sloupy opravdu existovaly, můžeme doufat v to, že i bájný ostrov (kontinent) Atlantis, byl také skutečný. Dokážeme rozeznat, kde končí mýty a začíná historie?
Z toho všeho vyplívá, že Středozemní moře (Naše moře) má neskutečně dlouhou a nepopsatelnou, ale hlavně stále nepochopenou historii, která je však součástí nás všech. Až, tohle celé pochopíme, snad i zmoudříme a s pokorou přijmeme, že ani zdaleka, nejsme nejvyspělejší civilizací našeho krásného, ale zároveň i velmi starého světa.