Sedm divů světa
KAPITOLY: - SEDM DIVŮ SVĚTA - ALEXANDRIJSKÁ KNIHOVNA- VÝJIMEČNÉ STŘEDOMOŘÍ-
Unikátní seznam památek o kterém, jsme všichni minimálně slyšeli. Historici se tomuto souboru nebrání a připouští i případnou existenci těchto staveb. Po celém světě nacházíme velmi výjimečná díla vytvořená různými kulturami v dávnověku, ale Sedm divů světa zůstává, celá staletí na prvním místě.
Stavby, které byly, slavnými řeckými mudrci vyhodnoceny za jedinečné, se nacházely v oblasti Středomoří. V samotném názvu se dozvídáme o sedmi divech světa, přitom představované divy světa pochází v podstatě z jedné lokality! Tyto stavby musela vystavět, kulturní a vyspělá civilizace, expandující v oblasti Středozemního moře. Seznamů, bylo vytvořeno několik, avšak všechny se nedochovaly a nám zůstává v podvědomí právě těchto sedm architektonicky významných projektů. Díky tomu, i v dnešní moderní, počítačové době, můžeme obdivovat krásu a dokonalost děl, prastarých mistrů. Popisujeme zde, tisíce let starou historii, která disponovala technologii, kterou jsme doposud nepochopili.
Nejznámějším divem světa jsou pyramidy v Gíze (Egypt). Nevyčerpatelné téma, které snad jednou pochopíme. O stáří pyramid se vedou stále vědecké diskuse. Jedni tvrdí 2000 let př. n.l. další 5000 let př.n.l. a ti co se kloní k názoru, že pyramidy jsou mnohem starší, se již řadí mezi konspirační teoretiky. Smysl pyramid se také různí. Jedni popisují a jsou to hlavně egyptští archeologové, že pyramidy jsou hrobky. Převažuje však názor, že tyto ohromné stavby, sloužily jako energetická centra, pravý smyl staveb, však stále neznáme. Součástí pyramid v Gíze, bylo celé město včetně Sfingy. Z vyprávění domorodců je známé, že například Sfinga má pod sebou dlouhé chodby, které domorodci, jako malé děti prolézali a popisují, že mnoho z nich bylo i zatopeno. Voda měla stékat ke Sfinze od velké pyramidy. I když pyramidy, jsou vystavěny na pevném podloží skály, předpokládá se, že pod povrchem, hluboko v podzemí, jsou další ohromné komory s chodbami a snad i celé podzemní město, které navzájem propojuje všechny tři pyramidy společně se Sfingou. Egypt sám o sobě je velmi významnou lokalitou, která jedna z mála profituje ze svého dědictví. Ani zdaleka to není samozřejmé. Sousední a možná ještě významnější území, jsou ničena a bourána. Vedou se zde nekončící války, při kterých se záměrně doslova maže, celosvětové kulturní dědictví. V jedné písni se zpívá, že „Tam, kde kdysi, byl Babylón je holá pláň.. Nejen území Babylonu, ale z celé země je pouze holá písečná poušť. Přitom Babylon, ve své době, byl největším městem na světě. Bohužel velmi významné archeologické naleziště, není reálné prozkoumat a řádně zaznamenat, díky politické nestabilitě. Většina chrámů a artefaktů, byla podminována a zničena! Přitom památky východu, jsou velmi vzácné a dal by se z nich vytvořit další, starodávný seznam divů světa! Doposud se tak, nestalo a tak nejpopulárnější zůstávají záznamy řeckých učenců.
Dalším zaznamenaným divem, byl Maják z ostrova Faros (Egypt). Byla to nejvyšší stavba starověku. Maják z hladkého zářícího bílého mramoru dominoval celému ostrovu. U základů budovy, se mezi kameny lilo roztavené olovo, aby stavba nebyla ničena větrem a mořem. Stavba, byla zakončena sloupovou síní ve, které byla rozmístěna zrcadla. Uprostřed síně plál oheň, který se odrážel v zrcadlech a vydával svou září, tolik potřebný signál, všem mořeplavcům. Tato navigační pomůcka, byla patrná na desítky kilometrů. Alexandrijský maják svítil 17 století a po celou dobu, zde oheň hořel nepřetržitě. Tento div zanikl díky zemětřesení, které bohužel tuto část světa postihuje velmi často. Vznik majáku je datován do let 297 př.n.l. a stavěli ho 15 let. Maják, byl i jakousi ubytovnou. Uprostřed stála rampa, široká tak, aby mohl projet povoz a okolo, bylo až 50 místností k bydlení. Architektonicky, byla stavba řecká, ale spojená s egyptskými prvky a sochami faraonů. Maják, ležel na poledníku a říkalo se mu Osa světa, nebo alexandrijský poledník. Dnes na jeho místě stojí arabská citadela.
Podobně, jako maják se tyčila i známá socha, až 30 metrů do výšky. Rhodský kolos. Bronzová socha boha Hélia. Rozkročená socha z ostrova Rhodos (Řecko) budila velký respekt a uznání, nejen všech cizinců vplouvajících do přístavu, ale i místních obyvatel, kteří boha ctili. Jak, je však známo obyvatelé starého Řecka, uznávali mnoho bohů a bylo jim vystavěno i mnoho chrámů a svatyní. Můžeme si jen představovat, že takováto obří socha nebyla výjimkou a kolosy znázorńující bohy zdobily nejedno ústí řek i moří, ostrovů i nejbohatších měst. Podobně jako město, Thónis (Egypt) i zde střežil krásný kolos, z červené žuly, vstup do Egypta. Při kolonizaci, této části země Řeckem, se kolos přejmenoval na Hérakla. Tedy i chrámy zde stojící i socha se rázem stali dominantou Řecka. Všichni toto místo notoricky znali. Jen pod jiným jménem. Řekové pod jedním názvem a okupovaný Egypt pod starým a původním názvem, tedy Thónis. Podle jedné teorie, právě zde, měly stát Héraklovy sloupy, za kterými se měla v dávných dobách pyšně rozprostírat bájná Atlantis. Pokud, by tento kolos nebyl zničen zemětřesením, jistě by se mohl řadit mezi další div světa. Tak jako mnoho zničených chrámů.
Artemis, bohyně lovu a měsíce, ochránkyně lesů a zvěře. Překrásný Artemidin chrám, který byl zařazen do seznamu divů světa stál ve městě Efesos (dnešní Turecko). Artemision, byl největší ze starověkých řeckých chrámů. Chrám lemovala řada osmnácti metrových sloupů, uprostřed chrámu stála nádherná socha bohyně, zdobená drahokamy a zlatem. V ruce držela luk a u nohou ji stála srna. Mramorový palác, byl považován za nejkrásnější stavbu své doby. Podobně jako, Feidův Zeus v Olympii. Sedící socha boha Zeuse, byla 12 m vysoká, vyrobená ze slonoviny, vlasy a šaty ze zlata. Trůn na, kterém Zeus seděl, byl vyroben z vzácného cedrového dřeva, zdobeného zlatem, slonovinou, drahokamy. Socha, byla opět umístěna uprostřed chrámu. Díky své kráse a dokonalosti, byla zařazena do seznamu divů světa.
Tak, jako Semeradiny zahrady. Zaniklá starověká památka z území Babylonu (dnešní Irák). Vysuté překrásné zahrady, vystavěné na terasách paláce. Dokonalé zavlažování, vodotrysky a fontány, nejrůznější druhy rostlin, které obepínaly sloupy a sochy. Vyprávělo se, že krása zahrad konkuruje všem stavbám Babylonu. Dokonalý zavlažovací systém byl v té době považován za božský. Díky němu zahradní terasy tvořily skutečný div světa, při pohledu na tu dokonalou krásu. Posledním v seznamu je Mausoleum v Halikarnássu (Turecko) 45 metrů vysoký monument, zdobený 36 sloupy, mezi kterými stály, nádherné sochy. Střecha měla podobu egyptské pyramidy a na jejím vrcholu, bylo umístěno sousoší vozu se spřežením, na kterém seděl sám vojevůdce a jeho žena. Hrobka Maussóla, perského vojevůdce. Tak, jako většina, zde zmíněných památek i Mausoleum, bylo zničeno, ale zůstal po nich záznam. Záznam, podle, kterého víme, že tyto stavby opravdu ve své době někdo vyprojektoval a zhmotnil. Soupis sedmi divů světa, je bezesporu faktem a ukázkou existence vyspělé civilizace. Civilizace, která působila v blízkém okruhu Středozemního moře.
Alexandrijská knihovna
Za zmínku nadčasovosti našich předků, by jistě bylo vhodné připomenout i nejvzácnější knihovnu světa. Knihovnu, ve které bylo uloženo, až na 700 tis. svitků. Svitky se znalostmi z celého světa zde odkupovali a překládali, nebo jen záznam přepsali a originál vrátili majiteli. Kopie, potom i prodávali, takže lidé si je mohli zakoupit a vzdělávat se dál. Díky, této knihovně můžeme například dnes číst Homéra. Alexandrijská knihovna stála v Alexandrii, ale přesné místo nikdo nezná. Do tohoto místa se sjížděli badatelé a vědci z celého světa, kteří zde mohli i bydlet a bádat a rozšiřovat své vědomosti. Vše na jednom místě. Učenci, zde diskutovali s ostatními a rozvíjeli, nebo opravovali své teorie. Princip, byl sjednocení světa.
Vedle knihovny stály další badatelské budovy. Museion. Studovali zde, matematiku, fyziku, astrologii, lékařství, filosofii a byl zde zaveden - otevřený přístup ke vzdělání a to zcela zdarma. Bylo to, jakési universální shromažďování znalostí, na jednom místě. Museion v Alexandrii, jehož součástí, byla alexandrijská knihovna, mělo záměr nalákat, nejlepší učence, nejen helenistického světa. To co zde učenci a badatelé vynalezli, nebo objevili se zapsalo a bylo k nahlédnutí těm, co měli zájem a obdobné myšlenky. Spolupracovali tu všichni se všema, na jedné teorii se mohlo podílet i několik učenců, protože se vzájemně doplňovali. Centrum vzdělání, podporoval sám faraon. Učenec, který se sem rozhodl vydat, měl jen jednu starost a to rozvíjet svůj intelekt. Ubytování a strava, byla zajištěna, tak jako volný vstup do knihovny, nebo badatelen. Krásná myšlenka a velice chytrá. Panovník měl díky své štědrosti, jako první přístup ke všem vynálezům a objevům.
Knihovna však, ke škodě snad celého světa, vyhořela. Věhlasná budova, byla útočištěm pro vzdělance od 3 st. př.n.l., až do roku 48 př.n.l. a vybudoval ji Ptolemájos I. Její význam pokles, až v roce 30 př.n.l., kdy Řím dobil Egypt. Mohlo, římské vojsko, ukořistit nejdůležitější a nejvzácnější svitky s vynálezy a pokrokovými myšlenkami a uložit si je do svého vznikajícího archívu v Římě? A co dalšího odvezli z posvátného Egypta? Vše napovídá tomu, že Řím ukořistil nejvzácnější vybavení chrámů i technologie a přivlastnil si úspěchy vyspělých civilizací, které v okolí Středomoří působily celá tisíciletí. Silou si v krátkém čase podmanil ohromnou část země a její obyvatele. Řeckom se z této poroby, již nikdy nevzpamatovalo a genialita Řeků, jakoby se zastavila a postupně se tato země zařadila mezi průměrné. Největší a nejmocnější Řecko. Střed světa. Kolébka filosofie a země většiny učenců té doby. S vědomostmi egyptských kněží. Podlehli síle, kterou možná i podcenili. Římané dobře věděli, že se mají hodně co od Řeků učit, ale to již byl úspěch pouze jejich. Pokud se zamyslíme nad historii, tak musíme připustit, že před římskou okupací celé Středomoří vzkvétalo a bylo abnormálně vyspělé. Vše, ale skončilo vpádem jiné země a drancování a úpadek, již mnohé civilizace, zde působící neustálo. Místo toho, aby se lidé scházeli a doplňovali své myšlenky, společně tvořili, aby skutečně mohli, být pány tvorstva. Co svět stojí, je to přesně obráceně. Války, inkvizice, popravy za odlišné smýšlení a neskutečná nenávist. A tak člověk, místo aby se rozvíjel a v 21. století stavěl Museiony, kde by se lidé zdarma vzdělávali, scházeli a rokovali o svých myšlenkách a jednoznačně mohli přispívat k pokroku celého světa. Tak, tento člověk, stojí na místě a mnohdy se vrací zpět. Co jiného lze říci o dnešním světě? Strach a existenční problémy, nikoho dál rozhodně neposunou. V roce 2002, byla vystavěná nová knihovna v Alexandrii. Myšlenka, navrátit dávnou slávu je úctyhodná, avšak nejvzácnější myšlenky, které vlastnily svitky, sežehl oheň, nebo byly rabováním převezeny na jiná místa. Alexandrijská knihovna, díky své slávě a ušlechtilé myšlence, spojit světové vědění na jednom místě, by jistě mohla kandidovat na další z divů světa.
Záměrně, zde vyzdvihujeme a popisujeme lokalitu Středomoří. Na mapě, je to nevelké moře, avšak historii má tak pestrou, že se nedá srovnat s jinou částí světa. Sedm divů světa, naše slova jen potvrzují. Vlny tohoto moře, vstupují i na tak významná a starobylá území, jako byl Egypt, Israel, Turecko, nebo Řecko a všechny jeho ostrovy. Právě z těchto míst pochází nejstarší a nejcennější archeologické nálezy a artefakty. Pobřeží, které lemuje z jedné strany pevninu a z druhé strany moře, nebylo vždy pouhým pobřežím. Byla to součást přístavních měst, která tenkráte překračovala daleko za hranici pobřeží směrem do moře. Časem však, tyto okraje pevniny, byly zničeny a postupně zaplaveny. Proto jsou zde, tak časté nálezy potopených dávných měst. Ale, ani pevnina směrem do vnitrozemí, nebyla tak pustá. Právě naopak. Místo pouští, zde byly oázy, ve kterých sídlilo nesčetně panovníků, a tak jako nalézáme ztracená potopená města i pod nánosy písku jsou stále častěji nalézány artefakty prastarých kultur a měst.